Olympia

Olympia

Olympia byla pulzující starověké řecké město. Předpokládá se, že místo Olympie bylo osídleno od roku 3000 př. N. L., Nicméně až po pádu mykénské civilizace začalo město vzkvétat a v roce 900 př. N. L. Již bylo považováno za důležité náboženské místo.

Historie Olympie

V roce 776 př. N. L. Se ve městě konaly první olympijské hry na počest řeckého božstva Dia. Hry v Olympii byly národní událostí a přilákaly účastníky a diváky z celé země a zvýšily status Olympie. Budou pokračovat až do roku 394 n. L., Kdy je římský císař Theodosius I., považující je za „pohanský kult“, ukončil.

Postupem času se město začalo rozvíjet a růst. Výsledek tohoto postupného růstu lze dnes v Olympii pozorovat prostřednictvím míst, jako jsou státní pokladny, chrám Hera, náboženského významu a obsažený v posvátném okrsku známém jako Altis a Pelopion, údajný hrob mytického Pelopa. Ty byly postaveny kolem roku 600 př. N. L.

Dokonce i stadion, na kterém se hrály olympijské hry, byl modernizován, účelově vybudovaná oblast byla postavena kolem roku 560 př. N. L. A byla schopná pojmout přibližně 50 000 lidí. Pozůstatky tohoto impozantního stadionu jsou dodnes k vidění.

Olympia dosáhla svého vrcholu v klasickém období a právě v této době bylo postaveno mnoho dalších míst, která tam nyní lze vidět, zejména chrám Zeus. Jednalo se o obrovskou náboženskou strukturu, jejíž ruiny se nacházely v oblasti Altis.

Chrám Dia byl později zcela zničen, nejprve ohněm a poté při zemětřesení. Archeologům se však podařilo vykopat několik soch a artefaktů, o nichž se věří, že pocházely z budovy, které jsou nyní vystaveny v nedalekém archeologickém muzeu Olympia.

Další působivá místa v Olympii byla vybudována později během helénistického období. Patří sem pozůstatky 4. století před naším letopočtem Philippeion památník věnovaný makedonskému králi Filipovi II. a jeho rodině (včetně Alexandra Velikého, Filipova syna).

Existuje také několik dalších působivých míst, z nichž mnohé byly postaveny během římské doby.

Olympia dnes

Olympia je dobře značená, což usnadňuje prohlídku webu a porozumění tomu, jak to mohlo vypadat v dobách největší slávy. Pokud se chcete o Olympii dozvědět více, můžete navštívit Archeologické muzeum Olympia.

Starověký stadion je jednou z atrakcí, které musíte vidět, přičemž mnoho návštěvníků dodnes testuje svoji rychlost v běžeckých závodech. Právě zde se během olympijských her v roce 2004 konala událost vrh koulí.

Je tam také Muzeum historie olympijských her v Olympii.

Příjezd do Olympie

Cesta do Olympie z Atén trvá autem zhruba 4 hodiny. Autobusy také jezdí mezi Olympií a řeckým hlavním městem, i když jednodenní výlety nejsou vzhledem ke vzdálenosti možné.

Olympia je zhruba 2 hodiny jízdy od Patrasu a 2 hodiny jízdy od Tripolisu na centrálním Peloponésu.

Parkování je k dispozici na místě.


Olympia

Nachází se na západním Peloponésu, Olympia byla starověká řecká svatyně věnovaná uctívání Dia, na jehož počest se Panhelénské olympijské hry konaly každé čtyři roky od roku 776 př. N. L. Do roku 393 n. L. Olympia je zapsána na seznamu světového dědictví UNESCO.

První archeologický záznam obydlí pochází z druhého tisíciletí před naším letopočtem a pochází z let 1900 až 1600 před naším letopočtem. Kopec Kronion na místě byl snad prvním místem uctívání, zasvěcenému Kronosovi. Jiné posvátné stavby na úpatí kopce v posvátném háji divokých olivovníků neboli Altis však naznačují, že byla uctívána jiná božstva, jako Gaia, Themis, Afrodita a Pelop. Se sestupem západořeckých kmenů na Peloponés se však stal dominantní kultovní postavou Olympie Zeus, otec olympských bohů.

Reklama

První velkou stavbou na místě byl Heraion, chrám zasvěcený Héře postavený kolem roku 650-600 př. N. L. V 5. století př. N. L. Svatyně dosáhla svého vrcholu rozkvětu a v roce 457 př. N. L. Byl dokončen mohutný dórský sloupový chrám 6 x 13 za účelem umístění kultovní sochy Dia. Chrám, který navrhl Libon z Elis, byl v té době největším v Řecku a měřil 64,12 m x 27,68 m se sloupci 10,53 m na výšku. Chrámové štíty zobrazovaly velkolepé sochy: na východní straně mýtický závod vozů mezi Pelopem a Oinomaosem a na západním štítu Centauromachy s majestátní ústřední postavou Apollóna. Metopy z chrámu představovaly práce Herkula. Socha Dia v chrámu byla od Phidiase (který pracoval na Parthenonu a jeho soše Athény) a byl 12 m vysokým zlatým a slonovinovým vyobrazením Dia sedícího na trůnu a považovaného za jeden ze Sedmi divů starověku Svět. Mezi další důležité stavební projekty v průběhu staletí patřily lázně a bazén (5. století př. N. L.), Nový stadion s náspy pro diváky (polovina 4. století př. N. L.), palaistra (3. století př. N. L.), A tělocvična (2. století př. N. L.), Hipodrom (780 m dlouhý), velký Leonidaion nebo penziony (330 př. N. L.) A Theikoloi (kněžské sídlo).

Sportovní akce byly původně spojeny s pohřebními rituály, například pohřební hry podněcované Achillem na počest Patroklose v Homerově Ilias. Některé mytologické účty připisují Zeusovi začátek her na oslavu jeho vítězství nad Kronosem, ostatní státy uvádějí, že Pelop je začal na počest Oinomaose. V každém případě byl sport, zdravé tělo a soutěživý duch velkou součástí řecké výchovy, a proto není divu, že v určitém okamžiku vzniknou organizované atletické závody.

Reklama

První olympijské hry se konaly v roce 776 př. N. L. Při prvním úplňku po letním slunovratu. Vítězem první a jediné události je stadion foot-race (jedna délka dráhy stadionu, 600 stop nebo 192 m), byl Koroibos z Elis a od té doby byl každý vítěz zaznamenán a každá olympiáda pojmenována po nich, čímž jsme získali první přesnou chronologii řeckého světa. Během tříměsíčního pekelného příměří se na hrách zúčastnili sportovci a až 40 000 diváků z celého Řecka. Jednotlivci a městské státy přinesly Zeusovi oběti, které zahrnovaly peníze, sochy (včetně nádherné Nike z Paionios, c. 424 BCE a Hermes z Praxiteles, konec 4. století BCE), bronzové stativy, štíty, helmy a zbraně, což mělo za následek Olympia se stává živým muzeem řeckého umění a kultury. Mnoho měst také stavělo státní pokladny - malé, ale působivé budovy, které ubytovaly jejich nabídky a zvýšily prestiž jejich města.

Postupem času byly do her přidány další události, jako delší závody nohou, zápas, box, závod na voze, disk, oštěp, skákání a pětiboj. Na jeho vrcholu bylo 18 událostí rozložených do pěti dnů. Vždy to však byl originál stadion která zůstala nejdůležitější událostí. Vítězové získali koruny olivových listů a olivovou ratolest odřezanou ze splašeného háje, ale mnohem důležitější je, že získali slávu, slávu a v pravém smyslu historickou nesmrtelnost.

Přihlaste se k odběru našeho bezplatného týdenního e -mailového zpravodaje!

Druhou důležitou událostí pořádanou v Olympii byly Heraia hry pro ženy, pořádané každé čtyři roky na počest bohyně Héry. Děti, mladiství a mladé ženy běželi v samostatných závodech na 500 stopách stadionové dráhy (160 m). Ceny pro vítěze zahrnovaly olivové koruny a právo postavit na místě svůj portrét. Odpovědnost za organizaci obou her a za údržbu webu, pokud se nepoužívá, nese Eleans.

Hry pokračovaly v helénistickém období s pozoruhodným architektonickým doplněním Philippeionu, kruhové kolonádové budovy postavené Filipem II. Makedonským, která obsahovala zlaté sochy královské rodiny (asi 338 př. N. L.). Římané, i když dávali malý důraz na náboženský význam her, si je i nadále velmi vážili a navzdory pokusu Sully v roce 80 př. N. L. Trvale přesunout hry do Říma, nadále zdobili Olympii novými budovami, vyhřívanými lázněmi, fontány (zejména Nymphaion Herodes Atticus, 150 n. l.) a sochy. Nejvíce se proslavil císař Nero, aby získal slávu olympijského vítězství v roce 67 n. L. Soutěžil a nepřekvapivě zvítězil v každé události, do které vstoupil.

Reklama

S vyhláškou císaře Theodosia o zákazu všech kultovních her hry skončily v roce 393 n. L. Po více než tisíciletí 293 olympijských her. Místo postupně upadalo, bylo částečně zničeno podle nařízení císaře Theodosia II v roce 426 n. L. A převzalo jej křesťanské společenství, které na místě v rané byzantské době postavilo baziliku. Zemětřesení v letech 522 a 551 n. L. Zničila většinu zbývajících ruin a bahno z nedalekých řek Alpheios a Kladeos nakonec pokrylo místo až do jeho znovuobjevení v roce 1829 n. L. Francouzskou archeologickou misí a systematického průzkumu německého archeologického ústavu z roku 1875 n. L.


Olympia - historie

Olympia je jedním z nejslavnějších obrazů renomovaného malíře Édouarda Maneta. Mistrovské dílo je olejomalba na plátně. Rozměry obrazů jsou 51 x 74,8 palce. The Olympia byl namalován v roce 1863 a byl získán Francií v roce 1890. V současné době je vystaven v Musée d ’Orsay, Paříž.

Manet a kontroverze

Manetova díla se stala synonymem pro kontroverznost. Jeho předchozí dílo Oběd v trávě vyvolalo rozruch. Jeho nový obraz zvaný Olympia byl poprvé vystaven v roce 1865. Vytvářel mnohem větší rozruch, protože konformní a konzervativci tehdejší společnosti byli zděšeni nad drzou nahotou zobrazenou na obraze. Okamžitě to bylo označeno jako obscénně vulgární.

Umělecké dílo bylo poprvé vystaveno v Paris Salon. Tamní administrativa musela přijmout zvláštní bezpečnostní opatření, aby ji zastánci tvrdé linie nezničili. Ne každý však byl proti Manetově práci. Měl také příznivce, kteří ocenili jeho obraz nahé ženy jako formu umělcovy reprezentace skutečného světa.

Důvod opovržení

Tehdejší publikum nemohlo strávit nestoudné odhalení, které Manet namaloval. Nebyla to ani tak nahota, která lidi děsila. Diváci byli skandalizováni drzým pohledem, který umělec ženě věnoval. Skládá se spíše z náročného pohledu kurtizány a#8217, se kterým lidé nechtěli mít nic společného. Celé zobrazení bylo odvážné a příliš konzervativní společnost 19. století na to, aby bylo přijato.

Obraz

Olympia je, jak každý ví, nahý obraz. Umělec se nepokusil zakrýt nahotu. Možná chtěl účinek zdramatizovat, protože hned vedle nahé ženy stojí plně oblečená služebná. Umělec ve skutečnosti vytvořil ostrý kontrast, který je do očí bijící a nahotu je zřetelnější. Řada detailů v malbě ukazuje, že model zvolený Manetem byl kurtizána.

Žena, která je úplně svlečená, je ukázána ležet na orientální štolu na gauči. Vedle ní stojí služka s velkou kyticí květin. Pohled na tvář služek je zajímavě normální. Postavit se vedle nahé ženy, která očividně pózuje pro obraz v aktu, nemá žádný pocit nepohodlí. To je zajímavé, protože tehdejší společnost nebyla tak osvobozená, jak ji dnes vidíme.

Modelka nosí ve vlasech orchidej. Kolem krku má černou šňůrku, která zvýrazňuje její bledou kůži. Další ozdobou jsou náramek a perlové náušnice. Na jedné noze nosí pantofel s modrým páskem, zatímco druhá leží nedbale odstraněna.

Ruka subjektu#8217 zakrývá její soukromé části, přestože má odhalená prsa. Když nahá pózuje, není v tom ani náznak trapnosti. Zdá se zřejmé, že cítí svou nadvládu nad všemi kolem. Černá kočka je symbolem ženského povolání, kterým je prostituce.

Ve svém stylu Manet’s Olympia odbočuje od teoretické normy. Místo jemných barevných tónů, které používali jeho současníci k malování aktů, používal široké tahy štětcem. Olympia je stále ceněn jako výtvarné dílo.


Olympia - historie

Od boxerských soutěží bez váhových klasifikací nebo bodového bodování až po závody vozů, kde nebezpečí číhalo na každém rohu, je snadné pochopit, proč starověké hry fascinovaly Řeky tak dlouho. Zde vám nabízíme základní snížení, zvýraznění našich oblíbených faktů.

Olympijské hry plné krve, vášně a mimořádných sportovních výkonů byly sportovním, společenským a kulturním vrcholem starověkého řeckého kalendáře po téměř 12 století.

& ldquoJe pro nás těžké přehánět, jak důležité byly olympijské hry pro Řeky, & rdquo Paul Christesen, profesor starověké řecké historie na Dartmouth College, USA, řekl.

& ldquoKlasickým příkladem je, že když Peršané v létě 480 (př. n. l.) vpadli do Řecka, mnoho řeckých městských států souhlasilo, že by dalo dohromady spojeneckou armádu, ale bylo velmi těžké ji spojit, protože tolik lidí chtělo jít na olympiádu. Takže ve skutečnosti museli oddálit sestavení armády, aby bránily zemi před Peršany. & Rdquo

Hrozba invaze nebo ne, hry se konaly každé čtyři roky od 776 př.nl do nejméně 393 n. L. Účastnit se mohli všichni svobodní řečtí muži, od rolníků po královské dědice, ačkoli většina olympioniků byli vojáci. Ženy nemohly soutěžit ani se zúčastnit. V tomto misogynistickém pravidle však byla mezera a majitelé vozů, nikoli jezdci, byli prohlášeni za olympijské vítěze a vůz mohl vlastnit kdokoli. Kyniska, dcera spartského krále, toho využila a prohlásila vítězné věnce v letech 396 př. N. L. A 392 př. N. L.

V jejich srdci byly hry náboženským svátkem a dobrou výmluvou pro Řeky z celé oblasti Středozemního moře, aby se sešli na bouřlivé grilování. Ve středu festivalu bylo na počest Dia, krále řeckých bohů & ndash poraženo obrovské množství krav, jakmile dostal malou ochutnávku, zbytek byl pro lidi.

Prvních 250 a více let se celá akce odehrávala ve svatyni Olympie, která se nachází na severozápadě Peloponésu. Pock, označený olivovníky, ze kterého byly uříznuty vítězné věnce, a představující Zeusův oltář, to bylo strašně vyděšené místo.

Hry trvaly v pátém století před naším letopočtem celých pět dní a byly vidět běžecké, skokanské a vrhačské akce a navíc box, zápas, pankration a závod na voze. Ve druhém století našeho letopočtu by na stadionu na vrcholu popularity Games & rsquo, ve druhém století n. L., Zabalilo nejméně 40 000 diváků, přičemž mnoho dalších by své zboží prodávalo venku.


Olympia - historie

Mytologie

Olympijské hry ve starověku

Sportovní akce
Jako posvátné místo pravidelně používané při náboženských obřadech a při hostování starověkých her byla Olympia středem řecké civilizace. Proslulý odborník Paul Christesen poskytuje Olympic.org jedinečný pohled na Olympii a na to, jak se stránky měnily s tím, jak hry rostly.

& ldquo Ve svém srdci byly starověké olympijské hry náboženským svátkem konaným v náboženské svatyni, & rdquo Paul Christesen, profesor starověké řecké historie na Dartmouth College, USA, vysvětlil.

Jak pokračoval Christesen, & ldquoit nebyla jen otázka sportu a rdquo. A ústředním prvkem tohoto konceptu byla samotná stránka. Olympia ležela v severozápadním rohu Peloponésu (v současné době v regionu západního Řecka).

Zeus, král řeckých bohů, se údajně usadil v Olympii kolem roku 1200 př. N. L., Když Eleanové dobyli okolní území. Strašlivé božstvo označilo jeho vzestup vrhnutím blesku do posvátného háje z jeho domova na vrcholu hory Olymp.

Městský stát Elis, jehož administrativní centrum bylo asi jeden den & rsquos chůze severně od Olympie, vedl hry po většinu drtivé většiny jeho životního cyklu, přičemž Eleans převzali plnou kontrolu od svých místních soupeřů Pisatans v 572BC. Přestože stadion pojal více než 40 000 lidí během popularity Games & rsquo ve druhém století našeho letopočtu, vždy zůstal hluboce venkovským prostředím.

& ldquoVíme, že ve skutečnosti zasadili stadion pšenicí, & rdquo Christesen řekl. & ldquoBylo to velké prázdné místo, které nebylo většinu času používáno, takže kromě příprav na hry, když to všechno vyčistili, to bylo jen pšeničné pole. & rdquo

Od prvního vydání v roce 776 př. N. L. Do roku 550 př. N. L. Se hry odehrávaly mezi samotnou svatyní. Posvátný olivový strom Zeus, ze kterého byly uříznuty vítězné věnce, znamenal cílovou čáru pro všechny rasy. První stadion, jednoduchá záležitost využívající přírodní nábřeží okolních kopců, zůstal také v zbožněné oblasti. Objev více než 150 studní datovaných do této doby naznačuje, že i tak na začátku života olympijských her přitahovaly značnou pozornost.

V polovině čtvrtého století před naším letopočtem byla postavena třetí inkarnace stadionu. Prostorná a vzhledem a dojmem modernějšího místa vzrostla návštěvnost diváků zhruba o 50%. Poloha stadionu byla posunuta a události již neskončily u Zeusova oltáře.

Během drtivé většiny z více než 1000 let starověkých her však místo neztratilo nic ze své náboženské síly, přičemž klíčem k jeho přežití je jeho rozmanitost.

& ldquoŘeci byli agresivně polyteističtí, & rdquo řekl Christesen. & ldquo Takže zatímco Olympia je útočištěm Dia, víme, že nebyl jediným božstvem uctívaným na tomto místě. Bylo zde více než 70 různých oltářů, které jste mohli obětovat téměř každému, koho jste chtěli. & Rdquo

Zatímco Eleanové udržovali stálou přítomnost v Olympii a prováděli měsíční oběti, místo se na jeden týden v roce změnilo z v podstatě mírumilovné idyly na šílené, bouřlivé centrum Řecka.

& ldquoV Olympii se objevil každý, kdo chtěl získat velké publikum z celého řeckého světa. Malíři, umělci, řečníci tam šli, aby vystavili své zboží, & rdquo Christesen řekl.

& ldquoVíme, že tam byl týden naprostý chaos, protože každý, kdo chtěl zvýšit svůj profil, to bylo místo a čas to udělat. & rdquo

Čtvrtá inkarnace stadionu přišla v prvním století, protože popularita her prudce vzrostla díky návratu závodů vozů do programu v roce 17 n. L. Zájem dosáhl vrcholu v následujícím století a proběhla pátá a poslední rekonstrukce.

Během těchto reinkarnací zůstala délka dráhy na stadionu konstantní. Mnoho příběhů vypráví o tom, proč vždy měřilo 192,2 m na 600 stop, přičemž nejkouzelnější bylo, že to byla vzdálenost, kterou by hrdina Herkules mohl ujít na jeden nádech.

Kromě soutěže probíhalo v Olympii také školení. Nejprve se to stalo venku, ale během helénistického období (323 př. N. L.-31 př. N. L.) Byla postavena palestra a tělocvična. Domovem praktikujících zápasu, boxu, pankrationu a skoku do dálky bylo hlavním rysem palestra & rsquos velké čtvercové vnitřní nádvoří. Byl lemován kolonádami a v přilehlých místnostech měl rozsáhlý systém koupání. Tělocvična byla podlouhlý obdélník s prostorem pro vrhače oštěpů a disků, aby mohli dělat své. Obě budovy byly centry intelektuální debaty a učení, přičemž filozofové a učitelé využívali stín a hojnost mladých myslí.

V římské době se tato školicí zařízení, spolu se zbytkem místa, stávala, na rozdíl od náboženského aspektu, celoroční turistickou atrakcí.

& ldquoLidé umístili velká fantazijní díla a věnování, takže se z toho stalo slavné místo, kde se můžete podívat na řecké umění, & rdquo Christesen řekl. & ldquoJistě v době římské existovali lidé, kteří se živili jako průvodci po místě. & rdquo


Starověké olympijské hry

Jak daleko v historii se pořádaly organizované atletické soutěže, zůstává předmětem debaty, ale je celkem jisté, že k nim došlo v Řecku před téměř 3 000 lety. Jakkoli byl původ starověký, na konci 6. století před naším letopočtem dosáhly nejméně čtyř řeckých sportovních festivalů, někdy nazývaných „klasické hry“, velkého významu: olympijské hry, které se konaly v Olympii, Pythian Games v Delphi, Nemean Games v Nemea a Isthmian Games, které se konaly poblíž Korintu. Později se podobné slavnosti konaly v téměř 150 vzdálených městech jako Řím, Neapol, Oděsa, Antiochie a Alexandrie.

Ze všech her pořádaných po celém Řecku byly olympijské hry nejslavnější. Konaly se každé šesté roky od 6. srpna do 19. září a zaujímaly tak důležité místo v řecké historii, že v pozdní antice historici měřili čas podle intervalu mezi nimi - olympiáda. Olympijské hry, jako téměř všechny řecké hry, byly nedílnou součástí náboženského svátku. Městský stát Elis na severozápadním Peloponésu je držel na počest Dia v Olympii. Prvním olympijským vítězem uvedeným v záznamech byl Coroebus z Elis, kuchař, který vyhrál sprintový závod v 776 bce. Názory, že olympijské hry začaly mnohem dříve než před 776 lety, jsou založeny na mýtu, nikoli na historických důkazech. Podle jedné legendy například Hry založil Heracles, syn Dia a Alcmene.


Obsah

Spojené státy hostily letní olympijské hry čtyřikrát: hry 1904 se konaly v St. Louis, Missouri, hry 1932 a 1984 se konaly v Los Angeles v Kalifornii a hry 1996 se konaly v Atlantě ve státě Georgia. Hry 2028 v Los Angeles budou pátou příležitostí, kdy byly letní hry pořádány USA

V roce 2012 uspořádalo Spojené království své třetí letní olympijské hry v Londýně, které se stalo vůbec prvním městem, které letní olympijské hry pořádalo třikrát. Ve městech Los Angeles, Paříž a Athény se konaly každé dvě letní olympijské hry. V roce 2024 bude Francie ve svém hlavním městě hostit své třetí letní olympijské hry, čímž se Paříž stane druhým městem, které kdy uspořádalo tři letní olympijské hry. A v roce 2028 se Los Angeles zase stane třetím městem, které kdy pořádalo hry třikrát.

Austrálie, Francie, Německo a Řecko pořádaly letní olympijské hry dvakrát. MOV vybral Tokio v Japonsku jako hostitele letních olympijských her 2020, kdy by se stalo prvním městem mimo západní svět, které by hostilo letní olympijské hry více než jednou, protože již hostilo hry v roce 1964. Ostatní země, které hostily letní olympijské hry jsou Belgie, Brazílie, Čína, Kanada, Finsko, Itálie, Mexiko, Nizozemsko, Jižní Korea, Španělsko, Sovětský svaz a Švédsko, přičemž každá z těchto zemí pořádala letní hry pouze při jedné příležitosti.

Asie hostila letní olympijské hry jen třikrát: v Tokiu (1964), Soulu (1988) a Pekingu (2008). Kvůli pandemii COVID-19 byly letní olympijské hry 2020 v Tokiu, které mělo být podruhé ve městě hostitelem, odloženy na dvanáct měsíců od původního plánovaného data. Tokio bude prvním městem mimo převážně anglicky mluvící a evropské národy, které obvykle pořádají hry, které hostily letní olympijské hry dvakrát [3], a bude to také největší město, které kdy hostovalo, protože od roku 1964 se značně rozrostlo.

Hry 2016 v brazilském Rio de Janeiru byly první letní olympijské hry, které se konaly v Jižní Americe, a první, které se konaly úplně během místní „zimní“ sezóny. Jedinými dvěma zeměmi na jižní polokouli, které hostily letní olympijské hry, byly Austrálie (1956 a 2000) a Brazílie (2016), přičemž Afrika ještě žádné letní olympijské hry pořádat nemusí.

Stockholm, Švédsko, hostil akce na dvou letních olympijských hrách, byl jediným hostitelem her 1912 a hostil jezdecké akce na letních olympijských hrách 1956 (které jsou připisovány jako společné hostování s australským Melbourne). [4] Amsterdam, Nizozemsko, také hostil akce na dvou letních olympijských hrách, byl jediným hostitelem her v roce 1928 a předtím hostil dva plavecké závody na letních olympijských hrách 1920. Na Letních olympijských hrách 2008 poskytl Hongkong dějiště jezdeckých akcí, které se konaly v Sha Tin a Kwu Tung.

Raná léta Upravit

Mezinárodní olympijský výbor byl založen v roce 1894, kdy se francouzský pedagog a historik Pierre de Coubertin snažil podpořit mezinárodní porozumění prostřednictvím sportovních soutěží. První ročník olympijských her se konal v Aténách v roce 1896 a přilákalo pouhých 245 závodníků, z nichž více než 200 bylo řeckých a zastoupeno bylo pouze 14 zemí. Přesto nebyly předtím pořádány žádné mezinárodní akce takového rozsahu. Atletky nesměly soutěžit, přestože jedna žena, Stamata Revithi, běžela maratonský kurz sama a řekla: „Pokud mě komise nenechá soutěžit, půjdu za nimi bez ohledu na to“. [5]

Letní olympijské hry 1896, oficiálně známé jako Hry olympiády, byly mezinárodní multisportovní událostí, která se slavila v Athénách v Řecku od 6. do 15. dubna 1896. Jednalo se o první olympijské hry pořádané v moderní éře. Zahájení her se zúčastnilo asi 100 000 lidí. Sportovci pocházeli ze 14 zemí, většina z nich pocházela z Řecka. Přestože Řecko mělo nejvíce sportovců, USA skončily s největším počtem šampionů. 11 Američanů se ve svých akcích umístilo na prvním místě oproti 10 z Řecka. [6] Starověké Řecko bylo rodištěm olympijských her, a proto byly Athény vnímány jako vhodná volba pro pořádání inauguračních moderních her. To bylo jednomyslně vybráno jako hostitelské město během kongresu pořádaného Pierrem de Coubertinem v Paříži, 23. června 1894. Během tohoto kongresu byl také zřízen MOV.

Navzdory mnoha překážkám a překážkám byla olympiáda v roce 1896 považována za velký úspěch. Hry měly do té doby největší mezinárodní účast ze všech sportovních akcí. Stadion Panathinaiko, první velký stadion v moderním světě, přetékal největším davem, který kdy sledoval sportovní událost. [7] Vrcholem pro Řeky bylo maratonské vítězství jejich krajana Spiridona Louise, nosiče vody. Zvítězil za 2 hodiny 58 minut a 50 sekund, čímž zahájil divoké oslavy na stadionu. Nejúspěšnějším závodníkem byl německý zápasník a gymnasta Carl Schuhmann, který získal čtyři zlaté medaile.

Řeckí představitelé a veřejnost byli nadšeni zkušeností s pořádáním olympijských her. Tento pocit sdílelo mnoho sportovců, kteří dokonce požadovali, aby byly Athény trvalým olympijským hostitelským městem. MOV zamýšlel střídat následující Hry do různých hostitelských měst po celém světě. Druhá olympiáda se konala v Paříži. [8]

O čtyři roky později přilákaly letní olympijské hry 1900 v Paříži více než čtyřikrát více sportovců, včetně 20 žen, které směly poprvé oficiálně soutěžit v kroketu, golfu, plachtění a tenisu. Hry byly integrovány do Pařížské světové výstavy a trvaly více než 5 měsíců. Stále je sporné, které události přesně byly olympijský, protože v té době jako takové nebylo inzerováno jen málo nebo dokonce žádná z těchto událostí.

Napětí způsobené rusko-japonskou válkou a obtížnost dostat se do St. Louis možná přispěly k tomu, že her 1904 se zúčastnilo jen velmi málo nejlépe hodnocených sportovců ze zemí mimo USA a Kanadu. [9]

Série menších her se konala v Aténách v roce 1906. MOV v současné době tyto hry neuznává jako oficiální olympijské hry, ačkoli mnoho historiků ano. Tyto 1906 Athens hry byly první ze střídavé série her se bude konat v Aténách, ale série se nepodařilo uskutečnit. Hry byly úspěšnější než hry 1900 a 1904, soutěžilo přes 900 sportovců, a pozitivně přispěly k úspěchu budoucích her.

Londýnské hry v roce 1908 opět zvýšily počet, stejně jako první běh maratonu na jeho nyní standardní vzdálenost 42,195 km (26 mil 385 yardů). První olympijský maraton v roce 1896 (závod pouze pro muže) se závodil na vzdálenost 40 km (24 mil 85 yardů). Nová maratonská vzdálenost byla zvolena tak, aby závod skončil před boxem obsazeným britskou královskou rodinou. Maraton byl tedy 40 km (24,9 mil) pro první hry v roce 1896, ale následně se lišil až o 2 km (1,2 mi) kvůli místním podmínkám, jako je rozložení ulic a stadionů. Na šesti olympijských hrách v letech 1900 až 1920 se maraton závodil na šesti vzdálenostech. Během her Velká Británie získala 146 medailí, což je o 99 více než druhé Američany, což je její nejlepší výsledek dodnes.

Na konci maratonu v roce 1908 jako první vstoupil na stadion italský běžec Dorando Pietri, který byl ale zjevně v tísni a vyčerpáním se zhroutil, než mohl akci dokončit. Na cílové čáře mu pomohli znepokojení závodní funkcionáři a později byl za to diskvalifikován. Jako náhradu za chybějící medaili dala královna Alexandra Pietrimu pozlacený stříbrný pohár. Arthur Conan Doyle napsal zvláštní zprávu o závodu v Denní pošta. [10]

Hry pokračovaly v růstu a přilákaly do Stockholmu v roce 1912 2 504 závodníků, včetně skvělého všestranného hráče Jima Thorpeho, který vyhrál desetiboj i pětiboj. Thorpe předtím hrál několik baseballových her za poplatek a viděl medaile zbavené tohoto „porušení“ amatérismu po stížnostech od Avery Brundage. Byly obnoveny v roce 1983, 30 let po jeho smrti. Hry ve Stockholmu byly první, které splnily původní myšlenku Pierra de Coubertina. Poprvé od zahájení her v roce 1896 bylo všech pět obydlených kontinentů zastoupeno sportovci soutěžícími na stejném stadionu.

Plánované letní olympijské hry 1916 byly zrušeny po vypuknutí první světové války.

Meziválečná éra Upravit

Hry v Antverpách z roku 1920 ve válkou zpustošené Belgii byly utlumenou záležitostí, ale opět přitáhly rekordní počet konkurentů. Tento rekord platil pouze do roku 1924, kdy se do Pařížských her zapojilo 3 000 závodníků, z nichž největší byl finský běžec Paavo Nurmi. „Létající Fin“ získal tři týmové zlaté medaile a jednotlivé běhy na 1 500 a 5 000 metrů, poslední dvě ve stejný den. [11]

1928 Amsterdam hry byl pozoruhodný bytím první hry, které dovolily ženám soutěžit v atletice atletické dráhy, a těžil z obecné prosperity doby spolu s prvním výskytem sponzorství her, od Coca-Cola Company. V hrách z roku 1928 bylo zavedeno standardní provedení medaile, kdy MOV vybral Giuseppe Cassioliho zobrazení řecké bohyně Niké a vítěze, kterého nesl dav lidí. Tento design byl používán až do roku 1972. [ Citace je zapotřebí ]

Hry v Los Angeles v roce 1932 ovlivnila Velká hospodářská krize, která přispěla k nízkému počtu soutěžících.

Berlínské hry v roce 1936 byly německou vládou považovány za skvělou příležitost k propagaci jejich ideologie. Vládnoucí nacistická strana pověřila filmovou tvůrkyni Leni Riefenstahlovou, aby hry natočila. Výsledek, Olympia, byl široce považován za mistrovské dílo, přestože Hitlerovy teorie árijské rasové převahy opakovaně ukazovaly „neárijští“ sportovci. Zejména afroamerický sprinter a skokan do dálky Jesse Owens získal čtyři zlaté medaile. Berlínské hry v roce 1936 také představily pochodňové relé. [12]

Kvůli druhé světové válce byly hry z roku 1940 (které se měly konat v Tokiu a po vypuknutí války dočasně přemístěny do Helsinek) zrušeny. Hry z roku 1944 se měly konat v Londýně, ale místo toho byly také zrušeny. Londýn hostil první hry po skončení války, v roce 1948.

Po druhé světové válce Upravit

První poválečné hry se konaly v roce 1948 v Londýně, Německo a Japonsko byly vyloučeny. Nizozemská sprinterka Fanny Blankersová-Koenová získala na trati čtyři zlaté medaile, napodobující Owensův úspěch v Berlíně.

Na hrách v Helsinkách 1952 tým SSSR poprvé soutěžil a okamžitě se stal jedním z dominantních týmů (skončil na druhém místě v počtu získaných zlatých i celkových medailí). Okamžitý sovětský úspěch lze vysvětlit příchodem státem sponzorovaného „amatérského sportovce na plný úvazek“. SSSR vstoupil do týmů sportovců, kteří byli všichni nominálně studenti, vojáci nebo pracovali v profesi, ale mnozí z nich byli ve skutečnosti placeni státem za trénink na plný úvazek, čímž porušovali amatérská pravidla. [13] [14] Finsko vytvořilo legendu o přívětivém poručíkovi československé armády jménem Emil Zátopek, který měl v úmyslu zlepšit své jediné zlaté a stříbrné medaile z roku 1948. Poté, co nejprve vyhrál závody na 10 000 a 5 000 metrů, se také přihlásil maraton, přestože na tu vzdálenost nikdy předtím nezávodil. Zátopek se pohyboval chatováním s ostatními vůdci a vedl zhruba z poloviny, pomalu vypouštěl zbývající uchazeče o vítězství o dvě a půl minuty a dokončil trojici výher.

1956 Melbourne Games byly velmi úspěšné, kromě vodního póla zápas mezi Maďarskem a Sovětským svazem, který sovětská invaze do Maďarska způsobila, že skončil jako bitva mezi týmy. Kvůli vypuknutí slintavky a kulhavky v Británii v té době a přísným karanténním zákonům Austrálie se jezdecké akce konaly ve Stockholmu.

V Římských hrách 1960 přišel na scénu mladý boxer lehké váhy Cassius Clay, později známý jako Muhammad Ali. Ali by později znechuceně odhodil svou zlatou medaili poté, co byl odmítnut službu v restauraci pouze pro bílé ve svém rodném městě Louisville v Kentucky. [15] O 36 let později mu byla udělena nová medaile na olympijských hrách 1996 v Atlantě. Mezi další významné umělce v roce 1960 patřila Wilma Rudolphová, zlatá medailistka na štafetách na 100 metrů, 200 metrů a 4 × 100 metrů.

The 1964 Games held in Tokyo are notable for heralding the modern age of telecommunications. These games were the first to be broadcast worldwide on television, enabled by the recent advent of communication satellites. The 1964 Games were thus a turning point in the global visibility and popularity of the Olympics. Judo debuted as an official sport, and Dutch judoka Anton Geesink created quite a stir when he won the final of the open weight division, defeating Akio Kaminaga in front of his home crowd.

Performances at the 1968 Mexico City games were affected by the altitude of the host city. [16] The 1968 Games also introduced the now-universal Fosbury flop, a technique which won American high jumper Dick Fosbury the gold medal. In the medal award ceremony for the men's 200 meter race, black American athletes Tommie Smith (gold) and John Carlos (bronze) took a stand for civil rights by raising their black-gloved fists and wearing black socks in lieu of shoes. They were banned by the IOC. Věra Čáslavská, in protest to the 1968 Soviet-led invasion of Czechoslovakia and the controversial decision by the judges on the Balance Beam and Floor, turned her head down and away from the Soviet flag whilst the anthem played during the medal ceremony. She returned home as a heroine of the Czechoslovak people but was made an outcast by the Soviet-dominated government.

Politics again intervened at Munich in 1972, with lethal consequences. A Palestinian terrorist group named Black September invaded the Olympic village and broke into the apartment of the Israeli delegation. They killed two Israelis and held 9 others as hostages. The terrorists demanded that Israel release numerous prisoners. When the Israeli government refused their demand, a tense stand-off ensued while negotiations continued. Eventually, the captors, still holding their hostages, were offered safe passage and taken to an airport, where they were ambushed by German security forces. In the firefight that followed, 15 people, including the nine Israeli athletes and five of the terrorists, were killed. After much debate, it was decided that the Games would continue, but proceedings were obviously dominated by these events. [17] Some memorable athletic achievements did occur during these Games, notably the winning of a then-record seven gold medals by United States swimmer Mark Spitz, Lasse Virén (of Finland)'s back-to-back gold in the 5,000 meters and 10,000 meters, and the winning of three gold medals by Soviet gymnastic star Olga Korbut - who achieved a historic backflip off the high bar. Korbut, however, failed to win the all-around, losing to her teammate Ludmilla Tourischeva.

There was no such tragedy in Montreal in 1976, but bad planning and fraud led to the Games' cost far exceeding the budget. The Montreal Games were the most expensive in Olympic history, until the 2014 Winter Olympics, costing over $5 billion (equivalent to $22.03 billion in 2020). For a time, it seemed that the Olympics might no longer be a viable financial proposition. In retrospect, the belief that contractors (suspected of being members of the Montreal Mafia) skimmed large sums of money from all levels of contracts while also profiting from the substitution of cheaper building materials of lesser quality, may have contributed to the delays, poor construction and excessive costs. In 1988, one such contractor, Giuseppe Zappia "was cleared of fraud charges that resulted from his work on Olympic facilities after two key witnesses died before testifying at his trial". [18] There was also a boycott by many African nations to protest against a recent tour of apartheid-run South Africa by the New Zealand national rugby union team. The Romanian gymnast Nadia Comăneci won the women's individual all-around gold medal with two of four possible perfect scores, this giving birth to a gymnastics dynasty in Romania. She also won two other individual events, with two perfect scores in the balance beam and all perfect scores in the uneven bars. Lasse Virén repeated his double gold in the 5,000 meters and 10,000 meters, making him the first athlete to ever win the distance double twice.

End of the 20th century Edit

Following the Soviet Union's 1979 invasion of Afghanistan, 66 nations, including the United States, Canada, West Germany, and Japan, boycotted the 1980 games held in Moscow. Eighty nations were represented at the Moscow Games – the smallest number since 1956. The boycott contributed to the 1980 Games being a less publicised and less competitive affair, which was dominated by the host country.

In 1984 the Soviet Union and 13 Soviet allies reciprocated by boycotting the 1984 Summer Olympics in Los Angeles. Romania, notably, was one of the nations in the Eastern Bloc that did attend the 1984 Olympics. These games were perhaps the first games of a new era to make a profit. Although a boycott led by the Soviet Union depleted the field in certain sports, 140 National Olympic Committees took part, which was a record at the time. [19] The Games were also the first time mainland China (People's Republic) participated.

According to British journalist Andrew Jennings, a KGB colonel stated that the agency's officers had posed as anti-doping authorities from the IOC to undermine doping tests and that Soviet athletes were "rescued with [these] tremendous efforts". [20] On the topic of the 1980 Summer Olympics, a 1989 Australian study said "There is hardly a medal winner at the Moscow Games, certainly not a gold medal winner, who is not on one sort of drug or another: usually several kinds. The Moscow Games might as well have been called the Chemists' Games." [20]

Documents obtained in 2016 revealed the Soviet Union's plans for a statewide doping system in track and field in preparation for the 1984 Summer Olympics in Los Angeles. Dated prior to the country's decision to boycott the Games, the document detailed the existing steroids operations of the programme, along with suggestions for further enhancements. [21] The communication, directed to the Soviet Union's head of track and field, was prepared by Dr. Sergei Portugalov of the Institute for Physical Culture. Portugalov was also one of the main figures involved in the implementation of the Russian doping programme prior to the 2016 Summer Olympics. [21]

The 1988 games, in Seoul, was very well planned but the games were tainted when many of the athletes, most notably men's 100 metres winner Ben Johnson, failed mandatory drug tests. Despite splendid drug-free performances by many individuals, the number of people who failed screenings for performance-enhancing chemicals overshadowed the games.

The 1992 Barcelona Games featured the admittance of players from one of the North American top leagues, the NBA, exemplified by but not limited to US basketball's "Dream Team". The 1992 games also saw the reintroduction to the Games of several smaller European states which had been incorporated into the Soviet Union since World War II. At these games, gymnast Vitaly Scherbo set an inaugural medal record of five individual gold medals at a Summer Olympics, and equaled the inaugural record set by Eric Heiden at the 1980 Winter Olympics.

By then the process of choosing a location for the Games had become a commercial concern there were widespread allegations of corruption potentially affecting the IOC's decision process.

An the Atlanta 1996 Summer Olympics, the highlight was 200 meters runner Michael Johnson annihilating the world record in front of a home crowd. Canadians savoured Donovan Bailey's recording gold medal run in the 100-meter dash. This was popularly felt to be an appropriate recompense for the previous national disgrace involving Ben Johnson. There were also emotional scenes, such as when Muhammad Ali, clearly affected by Parkinson's disease, lit the Olympic torch and received a replacement medal for the one he had discarded in 1960. The latter event took place in the basketball arena. The atmosphere at the Games was marred, however, when a bomb exploded during the celebration in Centennial Olympic Park. In June 2003, the principal suspect in this bombing, Eric Robert Rudolph, was arrested.

The 2000 Summer Olympics was held in Sydney, Australia, and showcased individual performances by local favorite Ian Thorpe in the pool, Briton Steve Redgrave who won a rowing gold medal in an unprecedented fifth consecutive Olympics, and Cathy Freeman, an Indigenous Australian whose triumph in the 400 meters united a packed stadium. Eric "the Eel" Moussambani, a swimmer from Equatorial Guinea, received wide media coverage when he completed the 100 meter freestyle swim in by far the slowest time in Olympic history. He nevertheless won the heat as both his opponents had been disqualified for false starts. His female compatriot Paula Barila Bolopa also received media attention for her record-slow and struggling but courageous performance. The Sydney Games also saw the first appearance of a joint North and South Korean contingent at the opening ceremonies, though they competed as different countries. Controversy occurred in the Women's Artistic Gymnastics when the vaulting horse was set to the wrong height during the All-Around Competition.

Start of the 21st century and new millennium Edit

In 2004, the Olympic Games returned to their birthplace in Athens, Greece. At least $7.2 billion was spent on the 2004 Games, including $1.5 billion on security. Michael Phelps won his first Olympic medals, tallying six gold and two bronze medals. Pyrros Dimas, winning a bronze medal, became the most decorated weightlifter of all time with four Olympic medals, three gold and one bronze. Although unfounded reports of potential terrorism drove crowds away from the preliminary competitions at the first weekend of the Olympics (14–15 August 2004), attendance picked up as the Games progressed. A third of the tickets failed to sell, [22] but ticket sales still topped figures from the Seoul and Barcelona Olympics (1988 and 1992). [ Citace je zapotřebí ] IOC President Jacques Rogge characterised Greece's organisation as outstanding and its security precautions as flawless. [23] All 202 NOCs participated at the Athens Games with over 11,000 participants.

The 2008 Summer Olympics was held in Beijing, People's Republic of China. Several new events were held, including the new discipline of BMX for both men and women. Women competed in the steeplechase for the first time. The fencing programme was expanded to include all six events for both men and women previously, women had not been able to compete in team foil or sabre events, although women's team épée and men's team foil were dropped for these Games. Marathon swimming events were added, over the distance of 10 km (6.2 mi). Also, the doubles events in table tennis were replaced by team events. [24] American swimmer Michael Phelps set a record for gold medals at a single Games with eight, and tied the record of most gold medals by a single competitor previously held by both Eric Heiden and Vitaly Scherbo. Another notable star of the Games was Jamaican sprinter Usain Bolt, who became the first male athlete ever to set world records in the finals of both the 100 and 200 metres in the same Games. Equestrian events were held in Hong Kong.

London held the 2012 Summer Olympics, becoming the first city to host the Olympic Games three times. In his closing address, Jacques Rogge described the Games as "Happy and glorious". The host nation won 29 gold medals, the best haul for Great Britain since the 1908 Games in London. The United States returned to the top of the medal table after China dominated in 2008. The IOC had removed baseball and softball from the 2012 programme. The London Games were successful on a commercial level because they were the first in history to completely sell out every ticket, with as many as 1 million applications for 40,000 tickets for both the Opening Ceremony and the 100m Men's Sprint Final. Such was the demand for tickets to all levels of each event that there was controversy over seats being set aside for sponsors and National Delegations which went unused in the early days. A system of reallocation was put in place so the empty seats were filled throughout the Games.

Rio de Janeiro in Brazil hosted the 2016 Summer Olympics, becoming the first South American city to host the Olympics, the second Olympic host city in Latin America, after Mexico City in 1968, as well as the third city in the Southern Hemisphere to host the Olympics after Melbourne, Australia, in 1956 and Sydney, Australia, in 2000. The preparation for these Games was overshadowed by controversies, including the political instability of Brazil's federal government the country's economic crisis health and safety concerns surrounding the Zika virus and significant pollution in the Guanabara Bay and a state-sponsored doping scandal involving Russia, which affected the participation of its athletes in the Games. [25]

The 2020 Summer Olympics were originally scheduled to take place from 24 July to 9 August 2020 in Tokyo, Japan. The city will be the fifth in history to host the Games twice, and the first Asian city to have this title. Due to the COVID-19 pandemic, Japanese prime minister Shinzo Abe, the IOC and the Tokyo Organizing Committee announced that the 2020 Games were to be delayed until 2021, marking the first time that the Olympic Games have been postponed. [26] [27]

There has been a total of 42 sports, spanning 55 disciplines, included in the Olympic programme at one point or another in the history of the Games. The schedule has comprised 28 sports for three of the most recent Summer Olympics (2004, 2008, and 2016) the 2012 Games featured 26 sports because of the removal of baseball and softball. [28]

The various Olympic Sports federations are grouped under a common umbrella association, called the Association of Summer Olympic International Federations (ASOIF).

Qualification Edit

Qualification rules for each of the Olympic sports are set by the International Sports Federation (IF) that governs that sport's international competition. [29]

For individual sports, competitors typically qualify by attaining a certain place in a major international event or on the IF's ranking list. There is a general rule that a maximum of three individual athletes may represent each nation per competition. National Olympic Committees (NOCs) may enter a limited number of qualified competitors in each event, and the NOC decides which qualified competitors to select as representatives in each event if more have attained the benchmark than can be entered. [29] [30]

Nations most often qualify teams for team sports through continental qualifying tournaments, in which each continental association is given a certain number of spots in the Olympic tournament. Each nation may be represented by no more than one team per competition a team consists of just two people in some sports.

Popularity of Olympic sports Edit

Summer Olympic sports are divided into five categories (A – E) based on popularity, gauged by six criteria: television viewing figures (40%), internet popularity (20%), public surveys (15%), ticket requests (10%), press coverage (10%), and number of national federations (5%). The category of a sport determines the share of Olympic revenue received by that sport's International Federation. [31] [32] Sports that were new to the 2016 Olympics (rugby and golf) have been placed in Category E.

The current categories are:

Kočka. Ne. Sport
A 3 athletics, aquatics, [a] gymnastics
B 5 basketball, cycling, football, tennis, volleyball
C 8 archery, badminton, boxing, judo, rowing, shooting, table tennis, weightlifting
D 9 canoe/kayaking, equestrian, fencing, handball, field hockey, sailing, taekwondo, triathlon, wrestling
E 3 modern pentathlon, golf, rugby
F 6 baseball/softball, breaking, karate, skateboarding, sport climbing, surfing

a Aquatics encompasses artistic swimming, diving, swimming, and water polo.


Olympia - History

Édouard Manet. 1863 C.E. Oil on canvas. Realism, movement towards impressionism

Imperfect, harsh style depicting a woman in a manner that does not fit the classical “ideal” and ethereal image of the body

Flatly painted, poorly contoured, abrupt shift in tonality, lacking depth and washed out

No vanishing point or recognizable perspective- hard to understand in space

Loose, choppy brush strokes (clearly a painted representation)

Rebel from previous convention and depict harsh realities of Parisian life

Ordinary people and unglamorous prostitution

Commentary on racial divisions and the class system in Paris

Nude woman reclining on a chaise lounge with a black cat at her feet

She stares with a cold, stark, indifferent expression at the viewer

A black female servant stands behind her holding a bouquet of flowers (a gift for the prostitute from a client)

Highlights the french colonial mindset and injustice in society

the stark contrast of the black skin from the white highlighted racial division

Depicts the world of Parisian prostitution

Depicted marginalized people in society rather than the traditional Bourgeois and aristocratic subjects

This is a salon painting (academic painting) that defied tradition creating an artistic revolution

This received extreme negative reviews from critics in 1865 at the Parisian Salon

It “bewildered” the Parisians and was seen as scandalous and an insult to tradition, caused unease amongst viewers because he shamelessly and obviously depicts a defiant looking prostitute, which unnerved viewers

Both a nude prostitute and a black maid was seen as inferior and animalistic sexuality

Manet mocked the revitalization of classical style by using a contemporary, ordinary subject. He suggested that the classical past no longer had relevance in the modern world.

Manet rejected controlled brush strokes and seamless illusionism

Time of the industrial revolution (linked to the separation from the outdated, classical past)

He recreated the Venus of Urbino but Manet’s creation was believed to be disrespectful and insulting to it

Manet referred to as the father of impressionism, his “rebellious” style inspired future work

Considered the first modernist painter in his technique and subjects

Manet’s realist predecessor was Gustave Courbet and drew inspiration from Velasquez and Goya and Dutch painters

The model was Victorine Meurent

Manet highlighted the injustice of colonial viewpoints, the anxieties of the class system (since many rural people moved to the growing cities), and the uncertainty of the modern world


The History of the Olympic Games

Compare the ancient Olympics to the modern games. Plus, learn how money, politics, and performance-enhancing drugs have become major influences, often causing controversy.

The Olympic Games are an international sports festival that began in ancient Greece. The original Greek games were staged every fourth year for several hundred years, until they were abolished in the early Christian era. The revival of the Olympic Games took place in 1896, and since then they have been staged every fourth year, except during World War I and World War II (1916, 1940, 1944).

Perhaps the basic difference between the ancient and modern Olympics is that the former was the ancient Greeks' way of saluting their gods, whereas the modern Games are a manner of saluting the athletic talents of citizens of all nations. The original Olympics featured competition in music, oratory, and theater performances as well. The modern Games have a more expansive athletic agenda, and for 2 and a half weeks they are supposed to replace the rancor of international conflict with friendly competition. In recent times, however, that lofty ideal has not always been attained.

The Ancient Olympics

The earliest reliable date that recorded history gives for the first Olympics is 776 B.C., although virtually all historians presume that the Games began well before then.

It is certain that during the midsummer of 776 B.C. a festival was held at Olympia on the highly civilized eastern coast of the Peloponnesian peninsula. That festival remained a regularly scheduled event, taking place during the pre-Christian golden age of Greece. As a testimony to the religious nature of the Games (which were held in honor of Zeus, the most important god in the ancient Greek pantheon), all wars would cease during the contests. According to the earliest records, only one athletic event was held in the ancient Olympics &mdash a footrace of about 183 m (200 yd), or the length of the stadium. A cook, Coroibus of Elis, was the first recorded winner. The first few Olympics had only local appeal and were limited to one race on one day only men were allowed to compete or attend. A second race &mdash twice the length of the stadium &mdash was added in the 14th Olympics, and a still longer race was added to the next competition, four years later.

When the powerful, warlike Spartans began to compete, they influenced the agenda. The 18th Olympiad included wrestling and a pentathlon consisting of running, jumping, spear throwing (the javelin), discus throwing, and wrestling. Boxing was added at the 23rd Olympiad, and the Games continued to expand, with the addition of chariot racing and other sports. In the 37th Olympiad (632 B.C.) the format was extended to five days of competition.

The growth of the Games fostered "professionalism" among the competitors, and the Olympic ideals waned as royalty began to compete for personal gain, particularly in the chariot events. Human beings were being glorified as well as the gods many winners erected statues to deify themselves. In A.D. 394 the Games were officially ended by the Roman emperor Theodosius I, who felt that they had pagan connotations.

The Modern Olympics

The revival of the Olympic Games in 1896, unlike the original Games, has a clear, concise history. Pierre de Coubertin (1863&ndash1937), a young French nobleman, felt that he could institute an educational program in France that approximated the ancient Greek notion of a balanced development of mind and body. The Greeks themselves had tried to revive the Olympics by holding local athletic games in Athens during the 1800s, but without lasting success. It was Baron de Coubertin's determination and organizational genius, however, that gave impetus to the modern Olympic movement. In 1892 he addressed a meeting of the Union des Sports Athlétiques in Paris. Despite meager response he persisted, and an international sports congress eventually convened on June 16, 1894. With delegates from Belgium, England, France, Greece, Italy, Russia, Spain, Sweden, and the United States in attendance, he advocated the revival of the Olympic Games. He found ready and unanimous support from the nine countries. De Coubertin had initially planned to hold the Olympic Games in France, but the representatives convinced him that Greece was the appropriate country to host the first modern Olympics. The council did agree that the Olympics would move every four years to other great cities of the world.

Thirteen countries competed at the Athens Games in 1896. Nine sports were on the agenda: cycling, fencing, gymnastics, lawn tennis, shooting, swimming, track and field, weight lifting, and wrestling. The 14-man U.S. team dominated the track and field events, taking first place in 9 of the 12 events. The Games were a success, and a second Olympiad, to be held in France, was scheduled. Olympic Games were held in 1900 and 1904, and by 1908 the number of competitors more than quadrupled the number at Athens &mdash from 311 to 2,082.

Beginning in 1924, a Winter Olympics was included &mdash to be held at a separate cold-weather sports site in the same year as the Summer Games &mdash the first held at Chamonix, France. In 1980 about 1,600 athletes from 38 nations competed at Lake Placid, N.Y., in a program that included Alpine and Nordic skiing, biathlon, ice hockey, figure skating and speed skating, bobsled, and luge.

But the Summer Games, with its wide array of events, are still the focal point of the modern Olympics. Among the standard events are basketball, boxing, canoeing and kayaking, cycling, equestrian arts, fencing, field hockey, gymnastics, modern pentathlon, rowing, shooting, soccer, swimming and diving, tennis, track and field, volleyball, water polo, weight lifting, wrestling (freestyle and Greco-Roman), and yachting. New sports are added to the roster at every Olympic Games among the more prominent are baseball, martial arts, and most recently triathlon, which was first contested at the 2000 Games. The Games are governed by the International Olympic Committee (IOC), whose headquarters is in Lausanne, Switzerland.

The Summer and Winter Games were traditionally held in the same year, but because of the increasing size of both Olympics, the Winter Games were shifted to a different schedule after 1992. They were held in Lillehammer, Norway in 1994, in Nagano, Japan in 1998, in Salt Lake City, Utah in 2002, in Turin, Italy in 2006, and in 2010, Vancouver, British Columbia, Canada.

Politics and the Olympics

The ideology of nationalism, which swept the world during the early 20th century, left its mark on the Olympics. Athletic nationalism was brought to a peak by Nazi Germany, which staged the 1936 Games in Berlin and used the Olympics to propagandize its cause. The Germans built a powerful team through nationalized training and scientific advances and dominated the Games in terms of medals won.

The political overtones of the Olympics did not lessen with the fall of Nazi Germany. In 1956, Egypt, Iraq, and Lebanon boycotted the Melbourne Games to protest the Anglo-French seizure of the Suez Canal, and the Netherlands, Spain, and Switzerland boycotted as well to protest the USSR's invasion of Hungary. In Mexico City in 1968, two African American runners used the victory pedestal to protest U.S. racial policies. In the Munich Olympics in 1972, 11 Israeli athletes were massacred by Palestinian terrorists. And in 1976 in Montreal, 33 African nations, to be represented by about 400 athletes, boycotted the Games to protest South Africa's apartheid policies.

The most serious disruptions to the modern Olympics, however, occurred in 1980 and 1984. In 1980, under strong pressure from the Carter administration, the U.S. Olympic Committee voted to boycott the Summer Games in Moscow to protest the 1979 Soviet invasion of Afghanistan. About 40 nations followed suit, including West Germany, China, and Japan, depriving the Soviets of their chief athletic competition and raising doubts about the future of the Olympic movement. Although the 1984 Winter Games, in Sarajevo, Yugoslavia, proceeded without boycotts, the Summer Games, in Los Angeles, were undercut by an Eastern-bloc boycott led by the USSR. Fear of an openly hostile environment in Los Angeles was cited by the Soviet Olympic Committee as the reason for nonparticipation, but most commentators believed the reasons to be political: the poor state of recent U.S.-Soviet relations, revenge for the U.S. boycott in 1980, and possible embarrassment to the Soviets on worldwide television caused by planned anti-Soviet demonstrations and defections of Eastern-bloc athletes. The popularity and financial success of the 1984 Los Angeles Games were, however, greater than anticipated.

In 1988 the Winter Games &mdash in Calgary, Alberta, Canada &mdash went on without incident. At the Summer Games, in Seoul, South Korea, only six nations (including Cuba and North Korea) boycotted, and the focus returned to the athletes.The 1992 Winter and Summer Games (in Albertville, France, and Barcelona, Spain, respectively) were the first Olympics without the Eastern-bloc sports machine, were the last for the "Unified Teams" from the former USSR, and marked the return of South Africa to Olympic competition. The 1996 Summer Games, in Atlanta, Ga., were the largest ever they were marred by a bombing that took the lives of two people. The 1994 and 1998 Winter Games transpired without incident. The 2000 Summer Games were held in Sydney, Australia, to great acclaim. In Sydney, politics took a back seat to the competition, although North and South Korea were temporarily reunited as their athletes marched as one country in the opening ceremonies. Athens, Greece &mdash site of the first modern Olympics &mdash was the site of the Summer Games in 2004. Though it has potential for political controversies due to its rapid modernization and its communist state-Beijing, China was selected for the 2008 Summer Games.

Money and the Olympics

The biggest influence on the modern Olympic Games is money. Commercialism exists side by side with the outstanding athleticism and the spirit of friendship imbuing competitors from around the world. Since the 1984 Games in Los Angeles, it has become clear that a city hosting the Games can anticipate a financial windfall, as spectators and sponsors converge for the event. Because of the tremendous potential for profit, the process of selecting host cities has become politicized, and there is a large potential for corruption. In fact, a scandal erupted in late 1998, when it was found that promoters involved with Salt Lake City's (winning) bid for the 2002 Winter Games had bribed IOC members, who were forced to resign the Nagano and Sydney bids were also under suspicion of bribery.

Athletes, too, especially in the "glamour sports" such as gymnastics, ice skating, or track and field, can reap tremendous financial gains for winning performances, through product endorsements and personal appearances. Originally, Olympic athletes were expected to remain strictly amateurs and not earn money even for endorsing products. However, by the last decades of the 20th century, professionalism among competitors received official acceptance, as the IOC finally recognized that many world-class athletes were already functioning as professionals. At the elite level of competition in many Olympic sports, the athlete must devote him- or herself entirely to the sport, all but precluding the holding of a full-time job.

The end of amateurism began in 1960s in the Communist countries, where top athletes were supported by the state, but were officially considered amateurs. To counter this, in the 1970s and 1980s athletes in non-Communist countries sought out corporate sponsors, in effect becoming "employees" of the sponsor. By the late 1980s, restrictions were eased on athletes earning prize money at their sports, and professional athletes were permitted to represent their countries at the Olympics. This now includes the star athletes who play in the American professional leagues, such as the U.S. basketball "Dream Team" of National Basketball Association superstars who dominated the 1992 Olympic competition. In addition, with IOC rules concerning amateurism vacated, many medal-winning contestants have cashed in on their Olympic fame with product endorsements or performance tours.

Performance-Enhancing Drugs

Winning medals at the Olympic Games has always been considered the most prestigious mark of an athlete, and a source of glory for the athlete's country. This has led to the use of performance-enhancing drugs by athletes, intentionally or otherwise, despite the health risks to the athlete and IOC rules prohibiting the use of these substances. The types of drugs banned include stimulants (which can be found in common cold and cough medications caffeine is also banned), narcotics, anabolic steroids, diuretics, certain hormones (such as human growth hormone), and in some sports, beta blockers. The testing of athletes for drug use began for the Olympics in 1968, at the Mexico City Games, but did not become widespread until the 1972 Games. Over the years, as drugs such as human growth hormone have been developed, tests have been added for newer drugs.

With such great rewards at stake, there are athletes and even national sports programs willing to use performance-enhancing drugs despite the risks to future health and the disgrace of getting caught. The best-known example of drug use is the East German sports federation, which had a systematic program for giving its athletes steroids from 1974 to 1989. During that time East German women suddenly dominated events such as swimming, winning medals in 11 of 13 events both in 1976 and 1980. Other swimmers suspected that the East German women were using steroids, because the drugs affected their physical appearance, but the team was never caught. After the reunification of Germany, the East German sports federation's records were opened and the program was exposed. In 2000 the former head of the federation and the doctor who developed and administered the drug plan were convicted of systematic and overall doping. The former athletes maintain that they never knew they were taking steroids, claiming that they were told that the various medications were vitamins. As drug testing procedures have improved, more athletes have been caught. In Seoul there was suspicion of widespread use of performance-enhancing drugs after Canadian sprinter Ben Johnson tested positive he was stripped of his gold medal. In the mid-1990s, China's female swimmers and runners quickly rose to the top of elite competition, arousing suspicions of drug use by the late 1990s many were caught through more diligent drug testing.

The IOC publicly decries the use of performance-enhancing drugs. However, it is commonly believed that even with out-of-competition testing, the drugs and masking agents available to athletes is far ahead of the tests used to detect these substances. A study released in September 2000 that was financed by the U.S. government accused the IOC of permitting drug use to persist in order to maintain the mystique of the Olympics and record-breaking performances. The IOC formed the World Anti-Doping Agency (WADA) in late 1999 to test athletes at the upcoming Olympics and to increase drug testing standards, but how effective WADA will be in the long run is not yet known.

Bibliografie: Finding, John E., and Pelle, Kimberly D., Historical Dictionary of the Modern Olympic Movement (1996) Greenberg, Stan, Guinness Book of Olympic Records (1992) Guttmann, Allen, The Olympics (1992) Henry, Bill, et al., An Approved History of the Olympic Games (1984) Hill, Christopher, Olympic Politics: Athens to Atlanta, 1896&ndash1996, 2. vydání (1997) Swaddling, Judith, The Ancient Olympic Games, 2. vydání (2000) Wallechinsky, David, The Complete Book of the Summer Olympics: Sydney 2000 Edition (2000) Young, David C., The Modern Olympics: A Struggle for Revival (1996).


8. Simone Biles Debuts𠅊nd Dazzles

Simone Biles performs her routine during the artistic gymnastics women&aposs individual all-around final event at the 2016 Summer Olympic Games in Rio de Janeiro, Brazil, August 11, 2016.