Stela z Ördek-Burnu

Stela z Ördek-Burnu


We are searching data for your request:

Forums and discussions:
Manuals and reference books:
Data from registers:
Wait the end of the search in all databases.
Upon completion, a link will appear to access the found materials.


RE: Rescheph

Rescheph ist ein phönizisch-kanaanäischer, auch zu den Ägyptern gedrungener Blitz- und Kriegsgott. Seine bis jetzt bekannten Kultstätten sind Cypern, Karthago ‚Abydos, Sidon (?), Zendschirli (Samʾal), Ägypten. Auf der bilinguen Inschrift von Tamassos 1 před měsícem לאדני לרשף אליית = τῶι θεῶι τῶι Ἁπείλωνι τῶι Ἑλείται dem Apollon (= רשף) der Stadt Ἕλος (Euting SBA 1887, 115ff.). Tam. 2 לרשף אלהיתס τῶι Ἀπόλωνι τῶι Ἀλασιώται (= Alaschia der Keilinschriften? Cypern). Auf einer Inschrift aus Cition (CISem I 10) בדא כהן רשף חץ, Bdʾ, Priester des R. mit dem Pfeil ‘. Ein anderes Epitheton ist רשף מכל, CISem I 89. 90. 91. 93. 94. Da auf der Bilinguis CISem I 89 vom J. 375 v. Chr. Urch מכל durch τω Απολωνι τω Αμυκλοι wiedergege wird, ist מכל überall wohl nur Transkription von Ἀμυκλαῖος (Baethgen Beiträge z. Semit. Religionswissensch. 1888, 51. Baudissin Es 19 -, nebo Ortsnamen vgl. Baudissin aa OS 262, ferner hebräische Verbindungen wie ירדן ירחו ‚der Jordan von Jericho '). Vgl. další personennamen עבדרשף (Idalion), CISem I 93, 4. In Karthago ist רשף mit Vorschlagsaleph vor ר gesprochen עבדארשף, CISem I 393. עבד בת ארשף CISem I 251, Knecht am Tempel des ʾArsph (Karthago) vgl . dazu den Stadtnamen Arsûf = Apollonia bei Caesarea, Bädeker Palästina⁷ 222. Ferner kommen in Betracht mehrere Personennamen רשפיתן CISem 44. 88 (Baethgen a. a. O. 51. Lidzbarski Handbuch der nordsem. Epigraphik 1898, 370). Für רשף steht רצף in מלקרתרצף, Lidzbarski a. A. O. 370. Baudissin Esmun 275f. Ein עבדרשף ist häufig auf phönizischen Inschriften in den Tempeln von Abydos (5. – 3. Jhdt.) ‚Lidzbarski Ephem. III 97. 100. 108. Unklar bleibt ארץ רשפם nach שמם רמם Z. 3 auf der 1901 bei Sidon gefundenen Inschrift (Lidzbarski Ephem. II 49ff.) Des Königs Bdʿaštart. Enkel des Eschmunʿazar. Lidzbarski meint, daß eins der drei Symbole, die an der Stele von Ördek-burnu (Ephem. III 196) vorkommen, eine spitze Hörnerkrone, vielleicht den רשף bezeichne.

Der Kult des רשף ist auch bei den nordsyrischen Aramäern bekannt. Takže erscheint רשף auf der Hadadinschrift von Zendschirli, der Königsstadt des ehemaligen hetitisch-aramäischen Reiches Samʾal (erste Hälfte des 8. Jhdts.), Lidzbarski Handb. 440ff. Lagrange Études sur les náboženství [621] sémit.² 1905, 492 n. l. רשף ist hier genannt nach den Göttern הדד und אל und vor den andern רכבאל und שמש (Z. 2. 8). Z. 11 begegnet ארקרשף. Die Hadadinschrift ist bis jetzt der älteste Beleg für רשף -Kult auf aramäischem Boden.

Es ist möglich, daß רשף von Haus aus eine semitische Gottheit ist. רשף ist im Hebräischen = Flamme, Blitz, Glut. Im Assyrischen ist (Winckler-Zimmern KAT³ 1902, 478, nach Jensen Keilinschr. Bibl. VI 1. 570f.) rašbu ‚rašubbu viz Epitheton des Feuergottes. Dem Alten Testament je jedním z prvních. První ve zpětném odposlechu Zeit begegnet der Personenname רשף (1. Chron. 7, 25 [LXX A Ρασεφ, LXX B aber Σαραφ]). Aber das Alte Testament redet von den רשפי קשת ‚den Blitzen des Bogens‘, Ps. 76, 4 (wofür Houtsma Ztschr. F. Alttest. Wiss. 1902, 329 קשת רשף ‚Bogen des Rešeph‘ lesen will) und den בני רשף Ahoj. 5, 7. Hab. 3, 5 ist רשף = Pestglut. Greßmann Urspr. d. Izrael. jüd. Eschatologie 1905, 84 vermutet, daß hier der kananitische Gott רשף, den er für einen Pestgott (!) Hält, eine Rolle gespielt habe. Wohl aber ist Rešeph der Blitzgott - als solcher erhält er das Prädikat רשף חץ d. já. R. mit dem Pfeil - eine Parallele zu Jahwe, dem Blitzschleuderer, Ps. 18, 15. Něm. 32, 23. Fast ist man versucht, auch an den von den שרפים umgebenen Jahwe, Jes. 6, 2ff., Zu denken. Denn die שרפים sind ja eine Personifikation der aus der Wolke zuckenden Blitze, die als in der Wolke hausende Schlangen aufgefaßt sind (Stade Bibl. Theologie des A. Test. 1905, 95). Später hat man den רשף mit dem Apollon identifiziert (vgl. O.). Tolik Arsûf bei Caesarea (= Rašpûna in den Keilinschriften? Winkler-Zimmern KAT³ 478) das Apollonia der alten Geographen (Clermont-Ganneau Recueil I 676ff.). Immerhin ist möglich, daß רשף auch irgendwelche Beziehungen zu Kleinasien, etwa zu hetitischen Kulten hat.

Gehen die Zeugnisse Palästinas bis jetzt nicht über das 8. Jhdt. v. Chr. für den Rešephkult hinaus, so führen auf ein viel höheres Alter die ägyptischen Denkmäler. Bereits unter der 19. Dynastie (viz ca.1315 v. Chr.) Tritt unter den Göttern, die von asiatischen Sklaven aus Syrien importiert werden, neben Baʿal, Kadesch, Astarte und ʿAnat auch Rešeph auf (E. Meyer ZDMG 1877, 719. W. M Müller Asien u. Europa 1893, 311f. Egypt. Research. Taf. 41. Spiegelberg Orient. Lit. Ztg. 1911, 529ff. Breasted-Ranke Gesch. Ägyptens² 1911, 355). Durch die ägyptischen Nachrichten und Abbildungen wird uns Rešeph vor allem als Kriegsgott bekannt. Er hält in der Rechten eine Lanze und in der Linken das Henkelkreuz, das Lebenszeichen (vgl. Greßmann, Ungnad und Ranke Altor. Texte und Bilder 1909, Abb. 128ff.). Er erscheint ganz in ägyptischen Tracht, die er, wie es scheint, auch in Phönizien selbst angenommen hatte (Kittel Gesch. D. Volkes Israel 1912, I² 208). Blížící se války s Kriegsgottem [622] ist leicht gegeben. Sie hat ihre Parallele u. A. an Jahwe dem Feuer- und Blitzgott, der für das älteste Israel vorzugsweise sein Kriegsgott war.


RE: Rkbʾel

Rkbʾel. (רכבאל), etwa Rekub-, nebo Rekeb bezw. Rakkabʾel zu sprechen, ist ein semitischer Gott, der uns erst durch die neuen Inschriftenfunde von Zendschirli seit 1888ff. bekannt geworden ist. Podívejte se na další Kulturabiet ist der nordsyrische Staat Samʾal oder Jaʾdi vgl. die Inschrift des Hadad Z. 2. 3. 11. 18 aus der ersten Hälfte des 8. Jhdts. v. Chr., die Inschrift des Panammu Z. 22, aus der Zeit des assyrischen Königs Tiglat-Pileser 745–728 und die Bauinschrift des Bar-Rkb Z. 5 aus derselben Zeit (Lidzbarski Nordsemitische Epigraphik 1898, 440ff. vgl. hier auch die Inschrift 4. Lagrange Études sur les religions sémitiques² 1905, 491 n.). Der Name kommt auch auf der Stele von Ördek-burnu, Z. 5. 7, gefunden südlich von Zendschirli, vor (Lidzbarski Ephem. III 192). Noch älteren Data ass die Hadad- und Panammu Inschriften ist die 1902 entdeckte Inschrift des Königs Klmu, Z. 16. eines Ahnen des Bar-Rkb (Z. 17) vgl. dazu Littmann Die Inschriften des Königs Kalummu 1911, SBA 976ff. Lidzbarski Ephem. III 218ff., Woselbst 220, 1 weitere Literatur angegeben ist. Neben dem Namen רכבאל ist vielleicht auch der Name רכב für denselben Gott durch den Personennamen בררכב, Panam. 1. 19, Bar-rkb 1, belegt. Aus Panam. 22 und Klmu 16 ergibt sich, daß R. geradezu der בעל ב [י] ת ‚der Hausgott‘, d. h. válka Gott der Dynastie von Jaʾdi. Bar-rkb 5 hat R. das Beiwort מראי ‚mein Herr‘. Baudissin Adonis und Esmun 1911, 277 glaubt, daß רכבאל eine Götterdyas wie אשמן עשתרת sei, d. h. aus den Götternamen אל und רכב komponiert sei, obwohl, wie Baudissin meint, ein Gott רכב ‚mit Sicherheit nicht nachgewiesen‘ sei. Indessen dürfte [941] in dem Namen בררכב der Name רכב wohl aus רכבאל verkürzt sein, indem רכב geradezu auch Name für denselben Gott war. Gegen Baudissins Ansicht scheint aber zu sprechen, daß das Götterpaar רכב אל doch nicht ‚der Hausgott‘ heissen konnte (s. O.). Da R. Hadad 2. 3 vor שמש (dem Sonnengott) und רשף (dem Blitz- und Kriegsgott, vgl. Den Art. Rescheph) steht und der Mond im alten Orient vor der Sonne genannt zu werden p fl egt, möchte Lidzbarski Ephem. I 255, 1 in R. einen Mondgott sehen, was ihm durch die Inschrift 4 (Nordsemit. Epigraphik 444) gestützt zu werden scheint. Hier nennt nämlich Bar-rkb den בעל חרן d. já. den Baʿal von Charran, der Stadt des Mondkultus מראי ‚mein Herr‘, der eben R. sei. Aber ob hier בעלחרן nicht Fehler für בעלחמן, Klmu Z. 16 ist? Ephemeris III 236 scheint Lidzbarski auf eine Deutung des Namens רכבאל zu verzichten. רכב in רכבאל ist doppeldeutig. Es kann = Gespann, Wagen, oder = Pferd sein. Neben שמש, הדד und רשף, lauter Licht- und Gestirngottheiten, wird auch רכבאל derselben Götterklasse zuzuweisen sein. Wenn רכב = Gespann, Wagen ist, so wäre der Name eine sachliche Parallele zu dem בעל צמד dem ‚Baʿal des Gespannes‘, Klmu Z. 15. Es wäre dabei etwa an den Wagen des Sonnengottes zu denken erlaubt vgl. dazu aus dem Alten Testament den רכב אלהים Ps. 68, 18, ferner die מרכבה I Chron. 28, 18. Jes. Vážený pane. 49, 8, d. já. den Kerubwagen Ezech. 1 u. 10. Sonnenwagen kennt auch der äthiopische Henoch 72, 5. 37. 75, 4. Eine andere Parallele, auf die mich v. Domaszewski aufmerksam macht, wäre der Gott יהו auf geflügeltem Wagen sitzend, d. h. jako Sonnengott gedacht, auf der phönikischen Drachme, die von R. Weil Ztschr. für Numismatik 1910, 28ff. beschrieben ist und vielleicht aus Gaza oder Askalon stammt und etwa dem ersten Viertel des 4. vorchristlichen Jhdts. angehört. Dabei mögen Darstellungen des Triptolemos auf dem Flügelwagen, hellenisierte Gestalten des semitischen Himmelbaʿals als Vorlage gedient haben (Weil a. A. O. 30). Více informací o Betracht die mit Rossen bespannten Wagen für den Sonnengott, die II Kön. 2, 11. 6, 17. 23, 11 erwähnt werden. Zu beachten ist auch der auf einem zweirädrigen Pferdekarren sitzende Gott bei Ramsay Cities and Bishoprics of Phrygia 1897, 361, worauf mich auch v. Domaszewski hinweist. Nach Winckler-Zimmern Keilinschriften u. das Alte Testament 1903, 368 fährt auch der babylonische Sonnengott auf einem Wagen. Lenken und Anschirren der Rosse besorgt Bunene. Mit ihm vergleicht Hoffmann Ztschr. F. Assyriologie XI 252 unsern רכבאל. Ist רכב speziell = Pferd, so cann auch hier an Darstellungen gedacht werden, die den Sonnengott zu Pferd sitzend, oder auf ihm stehend zeigen. Ein Abbild des auf dem Pferd sitzenden syrischen Sonnengottes gibt Dussaud Notes de Mythologie Syrienne 1903, 54 und darnach bei Gressmann Altorient. Texty u. Bilder II 1909, Abb. 134. Stehend auf dem Pferd ist der Sonnengott dargestellt auf dem Felsenrelief von Malthaja, er ist dort der fünfte Gott von links nach rechts, vgl. zemři Abb. 37 bei Guthe Kurzes Bibelwörterb. 1903 und darnach bei Gressmann a. A. O. 91. Es ist verlockend, den [942] Namen רכבאל mit dem hebräischen כרוב zusammenzustellen (Lagrange a. A. O. 494) jedoch entstehen dann neue Verwicklungen infolge des Durcheinandergehens der Wurzeln כרב, ברד und רכב in den verschiedenen semitischen Sprachen.


Výklad a spory [upravit překlad]

Konfigurace [upravit překlad]

Stela byla nalezena ve třech fragmentech, nazývaných A, B1 a B2. Existuje všeobecná shoda, že všechny tři patří ke stejnému nápisu a že B1 a B2 patří k sobě. Existuje menší shoda ohledně vhodnosti mezi A a kombinovanou B1/B2: Biran a Naveh umístili B1/B2 nalevo od A (fotografie v horní části tohoto článku). Několik učenců toto zpochybnilo, William Schniedewind navrhl několik drobných úprav stejného uložení, Gershon Galil umístil B nad A spíše než vedle a George Athas jej umístil hluboko pod. [17]

Seznamka [upravit překlad]

Archeologové a epigrafi [ který? ] stanovili nejranější možné datum kolem roku 870 př. n. l., přičemž poslední možné datum je „méně jasné“, ačkoli podle Lawrence J. Mykytiuka to „sotva mohlo být mnohem později než 750“. [18] Někteří vědci (spojovaní zejména s kodaňskou školou) - Niels Peter Lemche, Thomas L. Thompson a F. H. Cryer - však navrhli ještě pozdější datování. [19]

Trhliny a nápis [upravit překlad]

Dva bibličtí učenci, Cryer a Lemche, analyzovali praskliny a dláta kolem fragmentu a také nápisy směrem k okrajům fragmentů. Z toho usoudili, že text je ve skutečnosti moderní padělek. [20] Většina učenců tyto soudy ignorovala nebo odmítla, protože artefakty byly získány během kontrolovaných vykopávek. [8] [9] [10]

Autorství [upravit překlad]

Jazyk nápisu je dialektem aramejštiny. [21] Většina vědců uvádí jako autora Hazaela z Damašku (asi 842 - 806 př. N. L.), I když jeho jméno není uvedeno. Byly učiněny další návrhy týkající se autora: George Athas argumentuje za Hazaelova syna Ben-Hadada III., Který by datoval nápis kolem roku 796 př. N. L., A JW Wesselius argumentoval za Jehua z Izraele (vládl kolem roku 845-818 př. N. L.).

"Davidův dům" [upravit překlad]

Od roku 1993 do roku 1994, kdy byl objeven a publikován první fragment, je hvězda Tel Dan předmětem velkého zájmu a debat mezi epigrafy a biblisty v celé řadě pohledů od těch, kteří v biblické verzi shledávají jen málo historické hodnoty. dávné minulosti Izraele těm, kterým není lhostejná biblická verze, těm, kteří si ji chtějí obhájit.

Jeho význam pro biblickou verzi izraelské minulosti spočívá zejména v řádcích 8 a 9, které zmiňují „izraelského krále“ a „Davidův dům“. Učenci obecně chápou, že se odkazuje na vládnoucí judskou dynastii. Ačkoli je „král Izraele“ obecně přijímán, ztvárnění fráze bytdwd protože někteří „dům Davida“ zpochybňovali. Tento spor je vyvolán částečně, protože se zdá, že mezi oběma částmi není dělič slov. [22] Význam této skutečnosti, pokud existuje, není jasný, protože jiní, například zesnulý Anson F. Rainey, si všimli, že přítomnost nebo absence děličů slov (například někdy krátká svislá čára mezi slovy, jindy tečka mezi slovy, jako v tomto nápisu) je pro výklad obvykle bezvýznamná. [23]

Většina učenců tvrdí, že autor jednoduše pojal „Davidův dům“ jako jediné slovo - ale někteří tvrdili, že „dwd“ (obvyklé hláskování pro „David“) by mohlo být jméno pro boha („milovaný“) , nebo by mohl být „dōd“, což znamená „strýc“ (slovo s mnohem širším významem ve starověku než dnes), nebo, jak tvrdil George Athas, že celá fráze by mohla být jménem pro Jeruzalém (aby autor by mohl tvrdit, že zabil spíše syna jeruzalémského krále než syna krále z „domu Davidova“. [24] [25]

Byly navrženy další možné významy: může to být místní jméno nebo jméno boha nebo epiteton. [22] Mykytiuk poznamenává, že „dwd“, což znamená „kotlík“ (dūd) nebo „strýc“ (dōd), neodpovídají kontextu. Váží také interpretační možnosti, které tento výraz obsahuje bytdwd může odkazovat na jméno boha, kultovní předmět, epiteton nebo místo a dochází k závěru, že tyto možnosti nemají pevný základ. Spíše zjišťuje, že převaha důkazů ukazuje na starověké aramejské a asyrské slovní vzorce pro geopolitické termíny. Podle použitého vzoru výraz „Davidův dům“ označuje Davidovu dynastii nebo zemi, kde vládne Davidická dynastie. [26] Jako alternativa zůstává Francesca Stavrakopoulou skeptická ohledně významu a interpretace nápisu a tvrdí, že to nutně nepodporuje předpoklad, že biblický David byl historickou postavou od „Davida“, který lze také přeložit jako „milovaný“ mohl odkazovat na mýtického předka. [22] Podle Schmidta je skutečně pravděpodobné [27], že správný překlad je „Davidův dům“.


Podívejte se na video: ÜREME DÖNEMİNDE KUŞ GÖZLEMLERİM,ÖRDEKLER EŞ TUTMUŞ,MART GÖÇÜ GELMİŞ