3. srpna 1944

3. srpna 1944


We are searching data for your request:

Forums and discussions:
Manuals and reference books:
Data from registers:
Wait the end of the search in all databases.
Upon completion, a link will appear to access the found materials.

3. srpna 1944

Srpen

1234567
891011121314
15161718192021
22232425262728
293031

Barma

Čínská vojska zajala Myitkyinu



Stovky Židů jsou osvobozeny od nucených prací ve Varšavě

5. srpna 1944 polští povstalci osvobodili německý tábor nucených prací ve Varšavě a osvobodili 348 židovských vězňů, kteří se zapojili do generálního povstání proti německým okupantům města.

Jak Rudá armáda postupovala na Varšavu v červenci, polští vlastenci, stále loajální vůči své exilové vládě zpět v Londýně, se připravili na svržení svých německých okupantů. 29. července polská domácí armáda (podzemí), lidová armáda (komunistické partyzánské hnutí) a ozbrojení civilisté odvezli Němcům zpět dvě třetiny Varšavy. 4. srpna Němci podnikli protiútok a kosili polské civilisty palbou z kulometů. Do 5. srpna zemřelo více než 15 000 Poláků. Polské velení volalo ke spojencům o pomoc. Churchill telegrafoval Stalina a informoval ho, že Britové hodlají do jihozápadní čtvrti Varšavy hodit munici a další zásoby, aby pomohli povstalcům. Předseda vlády požádal Stalina o pomoc v případě povstalců. Stalin se odmlčel a tvrdil, že povstání je příliš bezvýznamné, než aby s ním bylo možné ztrácet čas.

Británii se podařilo získat určitou pomoc polským vlastencům, ale Němcům se také podařilo svrhnout zápalné bomby. Poláci bojovali dál a 5. srpna osvobodili židovské nucené dělníky, kteří se poté zapojili do bitvy, z nichž někteří vytvořili speciální četu určenou výhradně na opravu zajatých německých tanků pro použití v boji.

Poláci by několik týdnů bojovali proti německým posilam a bez sovětské pomoci, protože Joseph Stalin měl své vlastní plány s Polskem.


3. srpna 1944 - Historie

Záznam z deníku anonymního chlapce ze dne 3. srpna 1944, ve kterém se zamýšlí nad blížící se deportací z lodžského ghetta.

3/8 1944 [v angličtině]

Tyto řádky píšu v hrozném stavu mysli - musíme, všichni, opustit Litz. Získejte během několika dní. Když jsem o tom poprvé slyšel, byl jsem si jistý, že to znamená konec našeho neslýchaného mučednictví rovnocenně [společně] s našimi životy, protože jsme si byli jisti, že bychom měli být „vernichtet“ [vyhlazeni] dobře známým způsobem jejich. Lidé litovali, že nezemřeli první den války. K čemu bylo pět let „ausrottungsKampf“ [vyhlazovací války]. Nemohli by nám dát „státní převrat“ hned na začátku?

Ale evidentně nějaký nátlak ze strany vítězných spojenců musel mít nějaký vliv na lupiče a ti se stali mírnějšími - a [Hans] Biebow, německý náčelník Getto, uspořádal řeč pro Židy - jejíž podstatou bylo, že toto nemají se bát, že by se s nimi mělo zacházet stejně, jako byli všichni ostatní - kvůli změně válečných podmínek „und damit das Deutsche Reich den Krieg gewinnt, hat unser Führer befohlen jede Arbeitshand auszunützen“ [and in nařídil, aby vyhrála Německá říše, náš Führer nařídil využít každého dělníka.] Evidentně! Jediné právo, které nás opravňuje žít pod stejným nebem s Němci - ačkoli žít jako nejnižší otroci, je výsada pracovat pro jejich vítězství, hodně pracovat! a nic nejíst. Ve skutečnosti jsou ve své ďábelské krutosti ještě ohavnější, než by dokázala sledovat jakákoli lidská mysl. Dále řekl: „Wenn Zwang angewendet werden muss, dann überlebt niemand!“ [Pokud je třeba použít sílu, nikdo nepřežije!] Zeptal se davu (Židů), zda jsou připraveni věrně pracovat pro Říši a každý odpověděl „Jahwohl!“ [Ano, opravdu!] - Přemýšlel jsem o opovržení takové situace! Co jsou to Němci za lidi, že nás dokázali proměnit v tak nízké, lezoucí tvory, až se řekne „Jahwohl“. Je život opravdu tak hodný? Není lepší nežít ve světě, kde je 80 milionů Němců? Ó, není to ostuda být mužem na stejné zemi jako Ger-man? Ach! ošumělý, ubohý člověk, vaše podlost vždy převýší vaši důležitost!

Když se podívám na svoji sestřičku, srdce mi taje. Netrpí dítě svou částí? Ona, která bojovala tak hrdinsky posledních pět let? Když se podívám na tvůj útulný pokojíček, uklizený mladou, inteligentní, chudou bytostí, zarmoutí mě myšlenka, že brzy budeme muset já i já opustit naši poslední částečku domova! Když narazím na maličké předměty, které neustále unikají - jsem smutný z pomyšlení, že se s nimi rozloučím - protože oni, společníci naší bídy, si mě oblíbili. Nyní musíme opustit svůj domov. Co budou dělat s našimi nemocnými? S naším starým? S našimi mladými? Proboha, proč jsi vytvořil Němce, abys zničil lidstvo? Ani nevím, jestli mi bude dovoleno být spolu se svou sestrou! Víc psát nemohu, jsem strašně rezignovaný a černoušlý! 1


Hledání záznamů 9. pěšího pluku, 2. pěší divize ve 2. světové válce

Sháním informace o 9. pěším pluku 2. pěší divize za 2. světové války. Můj prastrýc Arthur E Orcutt sloužil u roty C, 9. pěšího pluku, 2. pěší divize, a byl zabit 3. srpna 1944 ve Francii. Mám velmi málo informací prostřednictvím příběhů předávaných v mé rodině a to je vše. Rád bych vystopoval jeho kroky, našel bitevní rozkazy, upřímnost k jakýmkoli informacím, které by poskládaly dohromady jeho příběh. Také bych rád zapracoval na výměně jeho medailí. Ani si nebyl jistý, jaké mohl mít. Díky předem!

Re: Hledání záznamů 9. pěšího pluku, 2. pěší divize ve druhé světové válce

Ahoj Matte, pokud byl tvůj strýc zabit v zámoří, možná bys měl začít tím, že si vyžádáš jeho soubor osobního zesnulého (IDPF nebo spis o pohřebním případu) z Národního archivu, pokud jsi to ještě neudělal. Zjistil jsem, že informace v těchto souborech se liší, ale může vám poskytnout určitou představu o místě a okolnostech jeho smrti.   Minimálně by mu bylo uděleno Purpurové srdce. Takže by měl být o tom nějaký záznam.

Dalším zdrojem informací by byly Ranní zprávy jeho společnosti. Ty zaznamenávají každodenní činnosti jednotlivé společnosti nebo jednotky a jsou uloženy v St. Louis Archives. Doufám, že to je nějaká pomoc. joan

Re: Hledání záznamů 9. pěšího pluku, 2. pěší divize ve druhé světové válce

knihu Google, kterou si můžete přečíst online. Bojová historie druhé pěší divize. jméno tvého strýce je v knize

Zde je mnoho informací o jeho jednotce

Hodně štěstí při hledání

Re: Hledání záznamů 9. pěšího pluku, 2. pěší divize ve 2. světové válce
Cara Jensen 28.05.2020 13:28 (od Matt Deome)

Děkujeme za zaslání vaší žádosti na History Hub!

Prohledali jsme katalog Národního archivu a našli jsme sérii nazvanou Operační zprávy druhé světové války, 1940-1948, v Záznamech generálního pobočníka, 1917-1981 (skupina záznamů 407), která obsahuje záznamy 9. pěšího pluku, 2. pěší divize během 2. světové války. Záznamy nižších jednotek, jako jsou společnosti, byly někdy začleněny do spisů pluku. Chcete -li získat přístup k těmto záznamům, kontaktujte prosím Národní archiv v College Park - textová reference (RDT2) e -mailem na adrese [email protected]  

Kvůli pandemii COVID-19 a podle pokynů obdržených od Úřadu pro řízení a rozpočet (OMB) NARA upravila své běžné operace tak, aby vyvažovala potřebu dokončení své kritické práce a současně dodržovala doporučené sociální distancování pro bezpečnost zaměstnanců NARA. V důsledku tohoto opětovného stanovení priorit činností může dojít ke zpoždění při přijímání počátečního potvrzení a také podstatné odpovědi na vaši referenční žádost od RDT2. Omlouváme se za tuto nepříjemnost a děkujeme za pochopení a trpělivost.

Další informace mohou být obsaženy v jeho osobním souboru zemřelých (IDPF). Pro IDPF z let 1940-1976 personálu s příjmeními, která začínají MZ,  , prosím napište na US Army Human Resources Command, Casualty & amp Memorial Affairs Operations Division, ATTN: AHRC-PDC, 1600 Spearhead Division Avenue, Department 450, Fort Knox, KY 40122-5405.

Doufáme, že to bude užitečné. Hodně štěstí při výzkumu!

Re: Hledání záznamů 9. pěšího pluku, 2. pěší divize ve 2. světové válce

Jak uvedla Cara Jensonová níže, zprávy po akci pro 9. IR jsou k dispozici a jsou poskytovány na CD za nominální cenu.   Získal jsem AAR pro 23. IR 2. ID a poskytly mnoho podrobností až k praporu a někdy i úroveň Co.   Ranní zprávy na úrovni Co. , ale většina je docela dobrá.

Hodně štěstí. je to zajímavé pronásledování.

Re: Hledání záznamů 9. pěšího pluku, 2. pěší divize ve druhé světové válce

Vážený pane Levline, mohu se prosím zeptat, od kterého období máte AAR 23. pěšího pluku? Je to jen červen až září 1944? Rádi bychom dali dohromady všechny zprávy o dopoledních a následných akcích, abychom pomohli rodinám veteránů v jejich výzkumu. Sloužil někdo z vaší rodiny u 23. pěšího pluku? Možná máme v archivu nějaké dokumenty, které by mohly být užitečné i pro vás. Těším se, že o vás uslyším.

Re: Hledání záznamů 9. pěšího pluku, 2. pěší divize ve 2. světové válce

Mám hlášení Po akci pro 23. IR, 2. ID za leden až květen 1945.   Můj otec byl náhradníkem u 23. IR, Co. L.   Mám také informace o tom, kde v Plzni byl účtováno včetně příjmení a adresy.   Prosím o radu, jaké informace vám mohu poskytnout, abych vám pomohl.

Re: Hledání záznamů 9. pěšího pluku, 2. pěší divize ve druhé světové válce

je skvělé to slyšet od vás! Opravdu mě zajímá vědět více o vašem otci a jeho vojenské službě, protože muži 3. praporu, 23. pěšího pluku osvobodili mé rodné město Zbůch poblíž Plzně v květnu 1945. Mám dokonce obrázky mužů z roty M, 23. IR ve vesnici L íně vedle nás. Abych byl upřímný, musím říci, že američtí vojáci jako váš otec jsou v České republice stále dobře pamatováni i po více než 40 temných letech komunismu v naší zemi. Pokaždé, když mluvím se svědky války, řeknou: „Ano, pamatuji si americké vojáky, zvláště ty, kteří měli na ramenou náplast Indianhead. Nejpřátelštější a nejlaskavější. Stále byli veselí a usměvaví. Byl to nejšťastnější okamžik. mého života."

Neváhejte mě kontaktovat. Těším se, až uvidím, kde byl tvůj otec ubytován. Také pro vás mohu vyfotit, jak to teď vypadá. Máme nějaké podepsané rozkazy 3. Bn, 23. IR a co vím, že byly rozmístěny převážně v Třemo & scaronn & aacute nedaleko Plzně.

Pokud vás to zajímá, můžete navštívit naši stránku na Facebooku zde: https://www.facebook.com/MenOfThe2ndInfantryDivision/ Byli bychom vděční za cokoli, o co byste se s námi chtěli podělit. Bohužel stále nemáme mnoho informací o společnosti L a v naší databázi je pouze 6 jmen členů společnosti L & acutes, takže nám může pomoci cokoli.  

Re: Hledání záznamů 9. pěšího pluku, 2. pěší divize ve 2. světové válce

Jak asi víte, 2. ID (9., 23., 38. IR)   opustilo oblast poblíž Escarn, Německo 1. května 1945 směřující do Plzně a okolí.   23. IR, 3. prapor v podstatě sledoval trasu 26, když postupovali směrem k Plzni, kam dorazili 7. května.

Můj otec, Robert E. Levline, byl odveden 22. února 1943 a nakonec sloužil v armádním leteckém sboru na základně Air Depot 1 poblíž Warringtonu v Anglii.   Po útoku v Ardenách (Battle of the Bulge) se přihlásil jako dobrovolník pěchoty a byl přidělen jako Browning Automatic Rifleman (BAR) v četě Co. L.

Snímek byl pořízen v Plzni kolem konce května nebo začátkem června 1945.

Byl ubytován s rodinou Edelmannů na Nerudově ulici v Plzni.   Měli syna jménem Pauli.   Až do roku 1948, kdy začalo vaše „temné období“, si moje rodina s nimi vyměňovala jídlo a dárky.

Pokud mohu poskytnout další informace, dejte mi prosím vědět.

Re: Hledání záznamů 9. pěšího pluku, 2. pěší divize ve druhé světové válce

Moc vám děkujeme za zaslání obrázku vašeho otce a akutů. Je to perfektní! Také děkuji za všechny informace, které jste se mnou sdíleli. Opravdu si toho vážím! Váš otec je prvním příkladem muže, který sloužil v armádním leteckém sboru a dobrovolně se hlásil k pěchotě. Nikdy jsem neslyšel žádný podobný příběh týkající se 2. pěší divize. Jestli chceš, můžu zkusit najít rodinu Edelmannů. Máte od nich ještě nějaké dopisy?

Během svého výzkumu jsem našel Zprávy po akci 23. pěšího pluku. Chceme navštívit a zdokumentovat přesná místa v České republice, kde byli při akci zabiti tři příslušníci 23. pěšího pluku - poslední bitevní ztráty 23. IR během 2. světové války. Byli zabiti 5. května a 6. května 1945. Našli jsme o nich tolik informací a také jsme zakoupili kopie jejich osobních záznamů od NARA, které byly opravdu užitečné. Bohužel, příběhy těchto tří mužů 23. IR jsou téměř zapomenuty, takže nyní náš projektový tým chce těmto mužům připomenout a zjistit, co se přesně stalo.

Re: Hledání záznamů 9. pěšího pluku, 2. pěší divize ve 2. světové válce

Ahoj Tomáši, Vernon Hurley z 23. pěchoty byl zabit 5. května 1945 poblíž Plzně. Našel váš výzkum o něm nějaké informace? Děkuji!

Re: Hledání záznamů 9. pěšího pluku, 2. pěší divize ve 2. světové válce

Bude NARA kopírovat záznamy na DVD za poplatek? Zkouším zkompilovat 2 ID záznamy z 2. světové války.   Navzdory pravděpodobně někde jasným pokynům existuje nějaké kontaktní místo, které vám doporučuji#8217d?

Re: Hledání záznamů 9. pěšího pluku, 2. pěší divize ve 2. světové válce

Vážený pane Deome, děkuji vám za sdílení informací o vašem prastrýci. Jsem historik z Plzně v České republice. Příslušníci 2. pěší divize pomohli osvobodit moji zemi na konci války v květnu 1945. Jsem spoluzakladatelem našeho projektu „Muži 2. pěší divize“ online databáze členů 2. ID & acutes a také komunity veteráni, rodiny a fanoušci této divize ve druhé světové válce. Naším úkolem je zachovat dědictví všech mužů, kteří sloužili v této slavné divizi. V databázi jsme měli jméno vašeho prastrýce a nyní konečně víme, že byl členem společnosti C. Udělal jsem krátký průzkum a našel jsem několik dokumentů a informací (včetně novinových článků), které by pro vás mohly být zajímavé. Toto je například část S/Sgt. Hanford M. Rice & acutes diary. Sloužil s vaším prastrýcem ve společnosti C: 3. srpna 1944 (čtvrtek): „Zaútočili jsme (znovu). Pět mužů vypadlo s bojovou únavou. Stethem odešel, takže jsem vzal 3. četu. (Nepřátelské) dělostřelectvo padá jako kapky deště. (Byli zasaženi) kapitán Harvey, PFC. Ed T. Niski, Pvt "Joseph F. Kelly, (Robt. L.) Perkins, (Elgin LG Bauer) Bower, Storey. (Ve 3. četě zbývá pouze) 16 mužů."

Re: Hledání záznamů 9. pěšího pluku, 2. pěší divize ve 2. světové válce

Ahoj Matte, pořadí bitvy u 2. pěší divize se nachází na následujícím webu:


Srpen 1944: Pařížské a Varšavské povstání - podobnosti a rozdíly

Srpen 1944 byl ve znamení dvou povstání v německy okupovaných zemích. V obou hlavních městech příslušných států se místní odbojové skupiny pokusily osvobodit svá hlavní města, když se k těmto městům blížily spojenecké síly a německé armády byly na ústupu.

Zatímco Paříž byla osvobozena po krátké, víceméně symbolické přestřelce mezi německými silami a francouzským odporem, povstání ve Varšavě bylo potlačeno tím nejbrutálnějším způsobem: chladnokrevnou vraždou mnoha civilistů, vojáků polské domácí armády a následné zničení Paříže východu.


Nějaké myšlenky, proč se Paris podařilo osvobodit za pár dní, když byla Varšava poražena a srovnána se zemí?

Larrey

Sam-Nary

Skutečný rozdíl mezi nimi je ten, že v případě Paříže měli západní spojenci síly, které se nechystaly poslouchat rozkazy NEZABÍRAT město.

Rudá armáda nehodlala neposlechnout Stalina, a tak nechala Němce rozdrtit povstání, takže když byla po válce vytvořena nová polská vláda. bylo by to komunistické

Svobodná francouzská 2. obrněná divize nestála bokem a sledovala, jak Němci zbořili jejich kapitál, bez ohledu na to, jak moc to Ike chtěl, a vyrazili do města.

LordZ

Magnát

Larrey

Skutečný rozdíl mezi nimi je ten, že v případě Paříže měli západní spojenci síly, které se nechystaly poslouchat rozkazy NEZABÍRAT město.

Rudá armáda nehodlala neposlechnout Stalina, a tak nechala Němce rozdrtit povstání tak, aby po válce byla vytvořena nová polská vláda. bylo by to komunistické

Svobodná francouzská 2. obrněná divize nestála bokem a sledovala, jak Němci zbořili jejich kapitál, bez ohledu na to, jak moc to Ike chtěl, a vyrazili do města.

Také nechtěli riskovat, že uvidí komunisty, jak vezmou kapitál. Velkým důvodem, proč byla 2ème DB vydána, bylo právě riziko, že by povstání mohlo uspět, a pak by komunisté Paříž osvobodili sami. (A kdyby prohráli, spojenci by se na to dívali, protože nacistům bylo dovoleno vyslat komunistický odpor, na který se také nezapomíná.)

Slova De Gaulla Leclercovi, než vyrazil, byla odkazem na rok 1871: „Poslední věc, kterou chceme, je další komuna.“

Antonina

Uhm, nejprve se Paříž „neuklidnila“, západní spojenci byli hned za rohem, do města se po několika dnech valily dvě spojenecké divize. Němci se rozhodli nebránit Paříž a vzdali se. Le Victoire.

Pařížané měli poblíž Spojence, Warsawers měli dva nepřátele - jeden ve městě (Němci), druhý u bran (Rusové). Dva bývalí spojenci, kteří se nyní stali nepřáteli - Sovětský svaz a nacistické Německo - byli, pokud jde o Polsko, v dokonalé shodě. V září 1933 Stalin přednesl přípitek na „sovětsko-německé přátelství stmelené krví“ (citát). Nacisticko -sovětská fritéza od té doby pokazila, ale staré spojenectví bylo opravdu stmeleno krví mezi 1. srpnem -3. říjnem 1944 na obou stranách řeky Visula během 63 dnů Varšavského povstání.

Polští spojenci byli daleko a třásli se, aby si jejich nejvěrnější polský spojenec nezničil svou Velkou alianci s křesťanským gentlemanem strýcem Joeem.

Přísloví les amis des nos amis sont nos amis moc nám to nevyšlo.


Část 3: Srpen 1943 - 1944

"Další cesta vlakem, tentokrát do Chittagongu." V noci, kousek za městem, jsme zastavili, abychom nechali vlak jet opačným směrem. Zepředu se vracelo mnoho zraněných, kteří křičeli „Hodně štěstí“ a „Bůh vám pomáhej!“ k nám, a nazýval Japonce všemi druhy jmen. V Chittagongu jsme nasedli na kolesový parník, asi 50 let starý, a několik hodin jsme pluli po pobřeží na místo zvané Cox’s Bazar.

Připojili jsme se k 36. pluku LAA, 1. východní Surreys. Tři z nás byli posláni do B Troop 97 Battery, Gun 1 detašovaného oddělení, asi dvě míle po řece veslicemi. Byl to Bofors, jako jsem trénoval na Aldershotu. Byli jsme v 11. skupině armád, 15. indickém sboru, to bylo před vytvořením 14. armády.

Se mnou na čísle 1 Oddělení zbraně byly:

Sgt TOM HOOK ve věku 24
BILL HOOK (Tomův bratr) ve věku 21 let
BOB MORTIMER ve věku 24 let
ERIC OSBORNE ve věku 25 let
BILL HOLMES ve věku 25 let
BILL HOUGHTON ve věku 26 let
DAVE THOMSON ve věku 27 let
TOM DEVLIN (řidič) ve věku 25 let
TED SAUNDERS (kuchař) ve věku 29 let

Všichni pocházeli z oblasti Hayes v Middlesexu kromě Thomsona, který byl z Yorkshiru, a Devlina, který byl, stejně jako já, z Liverpoolu. Když seržant křičel na „Bob“, nevěděli jsme, zda myslí mě nebo Mortimera, a tak se rozhodli mi říkat Charlie a po celou dobu mého působení v 36. LAA jsem byl známý jako CHARLIE DUFF. To zmátlo chlapíka, který přinesl poštu, který se jednoho dne zeptal, proč jsou na mých dopisech R. Duff. Seržant mu řekl, že to nemůžeme říci, protože to bylo přísně tajné!

Naše zbraň byla mobilní tažená traktorem Chevrolet o výkonu 15 cwt. Za tři minuty jsme mohli být v akci. Když jsme už nemohli dostat zbraň, protože nebyla žádná silnice nebo byla džungle příliš hustá, postupovali jsme jako pěchota. Toto bylo označováno jako A Move a B Move. Zbraň vystřelila 40mm nebo 2lb granáty v klipech po osmi. Mohli bychom vystřelit 100 ran za pět minut na automatický nebo jeden výstřel. “

"Přesunuto do Tumbru Ghat od Bawli Bazar." Japonci se přesunuli na pohoří Arakan, někteří byli vidět v Comille a Chittagongu, 90 mil za námi. “

"Přesunuto do průsmyku Ngakyedauk a dorazilo ve 2 hodiny ráno." Všude kolem nás byla palba z kulometů a pušek. Spěchali jsme, abychom dostali zbraň do akce, zatímco japonská letadla bombardovala silnici. Pytle s pískem kolem zbraně byly rozlomeny kulomety.

Krvácel jsem pod bradou a na pravé paži. Nevím, jak se to stalo, a v tu chvíli jsem nic necítil. Seržant řekl, že to mohla být šrapnel. Svým polním obvazem mi obvázal ruku. Důstojník přijel na motorce a řekl nám, abychom vyrazili zpět do Bawli Bazar. Zeptal se, jestli umím plavat. Když jsem řekl, že mohu, řekl, že pokud bychom nemohli dostat zbraň na silnici, abychom z ní odstranili závorník a přeplavali přes řeku, protože Britové se chystali vyhodit do vzduchu most, aby odřízli Japonce, a my nebude mít čas dostat zbraň.

Když odešel, řekl jsem seržantovi, co řekl, a rozhodli jsme se myslet na sebe. Vyřadili jsme zbraň z provozu, zavěsili jsme ji na traktor a zamířili jsme k mostu, který byl asi 5 mil po „silnici“ - něco víc než prašná cesta. Byli jsme připraveni vyrazit, když jsme si uvědomili, že cesta je plná uprchlíků a indických vojáků, kteří se rozhodli, že mají dost. Nemohli jsme se dostat na silnici, takže dva z nás stáli na silnici a drželi provoz, aby získali prostor pro pohyb zbraně. Nakonec se nám podařilo dostat zbraň a traktor na silnici a šli jsme pěšky rychlostí asi 5 mil k mostu přes řeku Bawli.

Po celou tu dobu nás Japonci stříleli z kulometů a bombardovali. Podařilo se nám přejít řeku a pokračovat přes horský průsmyk. Na vrcholu průsmyku jsme museli přejít malý most, který byl částečně odfouknut. V tu chvíli vyskočil seržant, aby vyzkoušel ruční brzdu na zbrani. Nemohli jsme zastavit a zbraň mu projela nohu. Řidič zabočil a málem s námi prošel průsmykem uvnitř traktoru. Vyskočili jsme a zjistili, že přední kola traktoru visí nad tím, co zbylo z mostu.

Seržant musel jít na stanici první pomoci, aby se postaral o jeho nohu, takže nás zbylo jen 8 a žádný seržant. V tu chvíli přiletělo asi 30 japonských letadel a my jsme seděli jako terč, a tak jsme zbraň vyvěsili a zatlačili z kopce na malou mýtinu. Rozhodli jsme se nechat 3 muže se zbraní a dalších 5 se vrátilo a pokusilo se dostat traktor zpět na silnici.

Byl jsem vyškolen v každé poloze na zbrani, tak jsem řekl, že zůstanu, a kuchař a jeden muniční muž zůstali se mnou. Dali jsme zbraň do akce a já jsem kuchaři řekl, aby ležel svisle na letadle a druhý chlapík ležel vodorovně. Postavil jsem se na plošinu a nabil a vystřelil z jedné ruky, přičemž ostatní muži mířili na cíl co nejlépe v naději, že něco zasáhnou. Nemyslel jsem si, že bychom měli velkou naději na přímý zásah, ale myslel jsem si, že by je to udrželo a zastavilo by je, aby bombardovali kluky na můstku.

Na silnici byla kolona muničních vozů, takže se museli ukrýt. Všichni řidiči přišli a zeptali se, jestli by mohli něco udělat, aby pomohli. Řekl jsem, že by mohli otevřít krabice s municí a přinést skořápky, abych je mohl nakrmit do zbraně. Měli jsme 100 ran a vypálili 96 granátů, přičemž jsme udrželi čtyři zpět pro případ, že bychom byli znovu bombardováni střemhlav, pak bychom na ně mohli vystřelit poslední čtyři a jít bojovat.

Přijel major na motorce a řekl, že jsme odvedli dobrou práci a jen tak dál. Řekl, že jsme srazili ocas jednomu z letadel, a já řekl, že to muselo být čiré štěstí. Japonci se odstěhovali a bombardovali nemocniční loď v řece. Podařilo se nám dostat traktor zpět na silnici a zapojit zbraň. Dalších pět děl v našem oddíle bylo asi 10 mil před námi. Stihli jsme je na schůzce asi 1 hodinu ráno následujícího dne, protože jsme celou dobu neměli co jíst ani pít.

Museli jsme informovat o střelbě ze zbraně, a když jsme z ní vystřelili, museli jsme vyvařit sud, než jsme dostali něco k jídlu. Trvalo více než hodinu, než se vše vyjasnilo, a do této doby jsem chtěl jen spát - prostě jsem spadl na zem, kde jsem byl.

Další den jsme cestovali zpět do Tumbru Ghat, kde se nám na malém kopci s výhledem na velké údolí a hlubokou džungli naskytl pohled na zbraň. Asi týden se nic moc nedělo, pak jsme jednoho rána byli na děle, hlaveň mířila nad údolí, když jsme viděli, jak k nám přistávají dvě letadla. Nejprve jsme je nemohli rozeznat, pak jsme si uvědomili, že za nimi jsou další dvě letadla. První dva se ukázali být hurikány a pronásledovali je dva nuly. Nemohli jsme střílet, dokud kolem nás neprošli Hurricany, jakmile jim bylo jasno, otevřeli jsme se na Nuly.

Byli tak nízko, že jen zmeškali kuchařku. Bohužel jsme to neudělali. jedna z našich mušlí sundala střechu. Kuchař Ted připravoval snídani, která ráno přišla s přidaným bambusem.

C Troop byli velmi nezkušení. Zdálo se, že nedělají nic správně, a poté, co srazili z nákladního auta plného 15 cwt vojáků hlásících nemoc, byli drženi všem v cestě. Toto konkrétní ráno byli asi 10 mil zpět od nás a nuly se plavily v domnění, že utekly. Pak je C Troop zpozoroval. Seržant nařídil automatickou palbu: nastavili na jednu, vypálili jednu ránu a zaznamenali přímý zásah!

O několik dní později jsme se přestěhovali znovu, zpět do Bawli Bazar, pak přes řeku a dál na místo zvané Yen Yin. Postavili jsme zemlu s několika železničními pražci a „srub“ se střechou z plachty. Nedaleko byl v řece bazén s malým dřevěným molem. Čtyři z nás se šli koupat, dva na stráži s puškami a dva ve vodě. Potopil jsem se z mola a zjistil, že je hluboké alespoň 20 stop. Najednou se ozvala strašná rána, která mě málem vyhodila z vody. Když jsem se vynořil, chlapci na mě křičeli, abych se dostal ven. Dostal jsem se do banky - a pak jsem viděl ty dva krokodýly. Následovali mě do vody a strážní hoši na ně hodili pár ručních granátů.

Té noci jsem byl na stráži s bombardérem. Právě se nám mělo ulevit v 1.30 hod., Když přijel 3 tunový nákladní vůz plný Japonců a zastavil se asi 200 yardů od nás. Samozřejmě jsme nemohli nic dělat, protože bychom dali svou pozici pryč. Do této doby byl zbytek oddílu vzhůru a v jámě. Stále jsem byl 50 yardů v zákopu s Brenovou zbraní. Jeden z kluků přišel, aby zaujal mé místo, protože jsem tam byl přes dvě hodiny, a podařilo se mi dostat se zpět do děla.

Než se mi ulevilo, pokusila se japonská hlídka vyhodit do vzduchu nějaké 3,7palcové zbraně patřící 8. irskému. Kousek od nás vybuchla střelba z pušky a ruční granáty. Voják z 8. Irska skočil do nákladního auta plného munice, které hořelo, a vyhnal ho z cesty. Jen se mu podařilo vyskočit, než to začalo s pekelnou ranou.

Druhý den ráno jsme se právě chystali na snídani poté, co jsme byli celou noc vzhůru, když jsme nad sebou uslyšeli pískat. Byla to japonská skořápka, která přistála těsně za námi, pak přišla další, která byla mnohem blíže. V tomto bodě jsme se ponořili do úkrytu a granáty přicházely, dokud nedosáhly 8. irských děl a další hodinu se rozpoutalo peklo.

Slyšeli jsme někoho plakat v díře ve skořápce a opatrně jsme šli vyšetřovat - vědomi si, že to může být past. Smutné je, že tentokrát to byl Barman s dírou v noze velkou jako pomeranč. Nemohli jsme pro něj moc udělat, kromě toho, že do díry vložíme kus ručníku a obtočíme kolem něj obvaz.

Později, když bylo v jámě opět ticho, stál bombardér vedle mě a puška mířila dolů. Najednou se ozvala rána - omylem stiskl spoušť a kulka minula moji nohu asi o půl palce.

Další den jsme byli zase v pohybu. Pod nepřetržitou minometnou palbou jsme se dostali do průsmyku Ngakyedauk, asi 10 mil daleko. Jen jsme pokračovali a drželi palce. Pokračovali jsme přes průsmyk hustou horskou džunglí. Byla to noční můra, jen vyschlá bláto. Museli jsme si zakrýt obličeje, protože jsme nemohli dýchat prachem, bylo to jako projíždět hustou mlhou. Některá ze tří tunových nákladních vozidel nezvládla zatáčky a spadla asi 1000 stop dolů do údolí. “

© Autorské právo na obsah přidaný do tohoto archivu náleží autorovi. Zjistěte, jak to můžete použít.

Tento příběh byl zařazen do následujících kategorií.

Většinu obsahu na tomto webu vytvářejí naši uživatelé, kteří jsou členy veřejnosti. Vyjádřené názory jsou jejich a pokud není výslovně uvedeno jinak, nejsou názory BBC. BBC neodpovídá za obsah externích odkazovaných stránek. V případě, že se domníváte, že je cokoli na této stránce v rozporu s domovním řádem webu, klikněte sem. Pro jakékoli další komentáře nás prosím kontaktujte.


2. světová válka - druhá světová válka



Francouzi mají přísloví: «Plus ça change, plus c 'est la même vybral» (Jean-Baptiste Alphonse Karr, 1849). Lze to přeložit jako: „Čím více věcí se změní, tím více zůstanou stejné“. Z dlouhodobého hlediska mají události v historii tendenci se znovu opakovat. Začněme tento příběh druhé světové války zasazením do kontextu dlouhého pochodu dějin.

Americký zpěvák Andy Williams ve své hitové písni Eula Parker ' The Village of St Bernadette ' (1959) od Euly Parker velebil Lurdy jako:

„Jedno malé městečko, na které nikdy nezapomenu
Je Lourdes, vesnice St. Bernadette. & Quot

'Vesnice St Bernadette ': od roku 1858 se Lourdes ve francouzském departementu High Pyrenees (starověké hrabství Bigorre) proslavila po celém světě. Přesto byly Lurdy po většinu zaznamenané historie důležitým vojenským místem. To mělo být také případ během 2. světové války.

Dva hlavní důvody strategického a vojenského významu města jsou jeho topografická poloha na severním úpatí Pyrenejí a skvělé obranné postavení. V dobách minulých byl hrad Lourdes Castle (Château fort de Lourdes) stojící na vysokém skalnatém výběžku nad řekou Gave klíčem k ovládání regionu a centrálních horských cest do a ze Španělska. Mezi ty, které souvisejí s historií Lourdes a jejího opevněného hradu, patřili císař Karel Veliký, Edward, princ z Walesu (Černý princ) a Bertrand du Guesclin.
--------------------------

Dokonce i název 'Lourdes ' a jeho erb se vrací k legendárnímu obléhání hradu Karlem Velikým v roce 778 n. L. V té době, když se Charlemagne a jeho síly vracely ze Španělska na sever, oblehly hrad a poté ho obsadily maurské síly pod vedením Mirata. Stejně jako u mnoha obléhání bylo cílem Charlemagne vyhladovět Maury do podrobení. According to the legend by chance an eagle having caught a trout in the river Gave then flew above the castle and dropped its precious catch.

With little food left one fish was not going to sustain the Moorish defenders for long. Hence, in order to fool Charlemagne into thinking they had sufficient food to survive the siege, they sent the trout as a gift to the Emperor. Apparently convinced by this little trick that the siege was still far from being successful - so the legend continues - Charlemagne then proposed a deal with Mirat.

Turpin, the Bishop of Le Puy-en-Velay suggested the plan to Charlemagne that Mirat could keep the town on condition that he would “surrender to the Virgin” (and hence not directly to Charlemagne). In other words, Mirat and the Moors would renounce Islam in favour of Christianity. At the same time Mirat's honour would also be upheld and needless deaths would be avoided.

Mirat and his garrison laid down their arms at the feet of the Black Virgin of Le Puy and Mirat became a Christian, taking the name of 'Lorus'. The name of the town of Lourdes derived from the name of this convert to Christianity. The coat of arms of Lourdes includes an eagle holding a trout in its beak above three castellated towers above the Pyrenean mountains and the river Gave. Over a thousand years before the Second World War the beleaguered military defenders of Lourdes chose to surrender with honour to the forces opposing them.

It would not be the last occasion that beleaguered troops in Lourdes would be faced with a choice of whether to surrender or fight. Time passes but the choice would remain the same. That choice would have to be made again in August 1944 by the commander of the German troops then stationed in Lourdes.
----------------------------

(3) Lourdes and district in WW2 before August 1944

In the 20th Century the long march of history once again saw opposing military forces in Lourdes and the whole of High Pyrenees region. Initially after the fall of France in June 1940 the High Pyrenees department fell within the 'Unoccupied' zone France controlled by the Vichy-based government of Marshal Philippe Pétain. Nevertheless, the Germans arranged a series of measures limiting the movement of people, freight goods and even the postal traffic between the German 'Occupied' and the Vichy 'Unoccupied' zone.

The High Pyrenees has a 90km border with Spain which was a 'non-belligerent' country during WW2. Inevitably, this offered the possibility of shelter and escape to those who were subject to persecution under the German Occupation. A number of escape networks enabling Allied airmen or escaped POWs to reach Spain and onwards to the British colony of Gibraltar, several of them by the mountain passes of the High Pyrenees. As previously noted because of its topographical location Lourdes was traditionally the key to controlling the region and the central mountain routes to and from Spain. Hence, in the 20th Century the long march of history saw the area return to being a strategically important location.

On 8 November 1942 the Allies launched 'Operation Torch' and invaded French North Africa (Morocco, Algeria and Tunisia). The situation for the French people living in the Vichy zone was about to get much worse. As a counter to the Allied invasion of North Africa, on 11 November 1942 the Germans moved into the previously 'Unoccupied' zone. Occupation troops arrived from Bordeaux and occupied the High Pyrenees. Some detachments 'locked' the valleys giving access to Spain and small garrisons moved into the towns such as Lourdes, Tarbes and Lannemezan.

Despite these attempts at greater control of free movement to and from Spain local farmers and shepherds knew the highways and byways rather better than the Occupiers. The locals were able to guide people across the border by one of the many unguarded routes across the mountains. In these situations surveillance patrols by the German or French authorities proved to be rather imperfect. For some, the only form of 'resistance' was silence, while other residents of the High Pyrenees opened the doors of their homes for one or more nights so that Jewish refugees in distress could escape across the frontier. Some escaping Jewish refugees were to stay for a longer period and remained in rural villages for the entire duration of the war.
----------------------

(4) A refuge in the High Pyrenees

Lourdes, with its many hotels, was a perfect place to bring together children and protect them from bombing. In late 1943 children began to be moved to Lourdes and the surrounding district from the Marseille and Toulon region in anticipation of a possible Allied landing on the coast of Provence. Other children came from the bombed cities such as Bordeaux or Nantes. About 2000 such children were evacuated to Lourdes and were well received by the inhabitants of Lourdes who were well used to welcoming people of all nations.

The children were organised into groups of about 30 or 40 and supervised by a local adult, whom the children called 'Chef' (i.e. 'Chief' or 'Boss'). Several of these adult supervisor ‘Chiefs’ volunteered to work at school health centres to escape the labour service (STO). In the period before the Liberation the German Occupiers, particularly the Gestapo, maintained and increased the identity checks particularly looking for Jewish refugees.

Several of the town and village mayors, town clerks and teachers were involved in providing false identity papers for those most in need, including those residents resisting being sent to Germany by the dreaded S.T.O. (Compulsory Work Order). The local mayors and town halls also helped by providing food or organizing food collections. Some of the town hall employees also helped make it easier for food stamps to be 'stolen'.

None of this was undertaken without some personal danger. The case of the Mayor of Tarbes (capital of the High Pyrenees) illustrates how dangerous it was to resist the Occupiers. Monsieur Maurice Trélut was Mayor of Tarbes between 1935 and September 1944. During the German Occupation M. Trélut was the first link in establishing a network of refugees from the hospital in Tarbes. Many people turned to him through his position as mayor, including many Jewish refugees some of whom were originally from Eastern Europe.

Many of these refugees M. Trélut was able to send to Mother Anne-Marie Llobet, Mother Superior of the Daughters of Charity. Mother Llobet took charge of placing the children in residential schools across Tarbes while their parents were given work at the hospital. Persecuted Jews from Poland, Romania or Germany and who did not speak any French were given false papers categorising them as 'deaf and dumb' or 'mentally deficient'. This explained away the fact they could not speak or understand French.

By such ways and means, many were able to escape deportation and remain free until the day of Liberation. Unfortunately, this was not to be so for Maurice Trélut. His 'complicity' was discovered and he was arrested by the Gestapo. In July 1944 Maurice Trélut was deported to Buchenwald where he was executed in September of that year. By the time of M. Trélut's death the High Pyrenees had been liberated. His sacrifice had not been in vain. Many of those M. Trélut had been able to help during his tenure as mayor had managed to survive the war.
--------------------------

The Allies land in Normandy (northern France).
The time of Liberation is close to hand.

D-Day, Tuesday 15 August 1944:

The Allies land in Provence (southern France).
The time of Liberation draws even closer.
******************

By 15 August 1944 the German forces in southern France were already facing the problem of the French resistance harrying their supply lines towards the Normandy front. The days following the Allied Landings in Provence also coincided with much of the German army in Normandy being trapped in the 'Falaise Pocket'.

Even before 15 August a large number of the Occupying forces had been moved north to fight against the Allied invaders. For their part the organised French Resistance harried this transfer of troops by various ways and means such as blowing up bridges and railway lines and setting up road blocks. In some instances the Resistance fighters had received weapons supplied by parachute drop from Allied aircraft. These Resistance groups were able to attack the columns of German troops during their move north.

The writing was on the wall for those remaining German Occupiers in the High Pyrenees. But how many Germans were there and what were the options available to them after the invasion of southern France?
----------------------

(6) How many Germans were there?

On 18 August 1944 the German Occupying forces in the Argelès-Gazost district of the High Pyrenees comprised of:

At Lourdes - German Customs and frontier guards for two French departments (the High and Low Pyrenees) under the command of Heigerugsrat Kulitszcher.

At Argelès - The Frontier Customs Post under the command of Zollkommisar Blanck.

Also at Argelès - A Gestapo centre headed by Herr Kranick

At Pierrefitte, Luz-de-Saint-Sauveur, Barèges, Gèdre and Cauterets - smaller command posts of frontier customs guards commanded by junior officers and NCOs.

At Cauterets - An information & communications post under Captain Michel.

In total, the total number of German Occupying forces remaining in this district amounted to 9 officers and 340 other ranks (NCOs and privates).

(7) What were the options available to the Germans?

For the German Occupiers remaining in the High Pyrenees after the Allied landings in August 1944 the realistic options open to them would seem to have been as follows:

(a) Pull the forces back to strategic 'strong points' and try to hold out for as long as possible

(b) Link up the remaining forces locally and then move to try and support the larger force of German troops still fighting the Allies elsewhere in France

(c) Surrender to the local Resistance fighters in the district (possibly facing an uncertain future)

(d) Attempt to hold out against the Resistance until the regular troops arrived and then surrender with likely protected rights as prisoners of war.

The German commander for the High Pyrenees department gave the order that all the occupying forces should first make for Lourdes and then move to Tarbes. From Tarbes, the troops would then head north to join up with the rest of the German army still in France. It was not going to be an easy task to carry out these orders.

The French Resistance had already made an attack on the garrison at Tarbes on 18 August. Early on 19 August the Resistance were to move on Lourdes and take control of key points within the town, such as the Pont-Neuf (new bridge). There was no possibility that any forces would arrive to relieve any siege, nor was there much likelihood they would receive supplies or reinforcements from elsewhere. The options available to the German Occupiers were rapidly diminishing. The highest ranking officer of the forces that had pulled linked up at Lourdes was Heigerugsrat (Commandant) Kulitszcher who was faced with the same dilemma as Mirat commanding the Moorish force opposing Charlemagne in 778 AD: whether to fight or surrender.
----------------------------

(8) A negotiated honourable and peaceful surrender

The Sub-Prefect of the Argelès-Gazost district of the High Pyrenees for the Vichy French administration was M. Saint-Pierre. Generally speaking, for those Frenchmen active in the Resistance they regarded those who had worked for the Vichy administration as collaborators. If the writing was on the wall for the German Occupiers in August 1944 the same hand was writing the same message on the same wall for the Vichy administration. Yet, Sub-Prefect Saint-Pierre had one more card up his sleeve that he was able to play. He would be able to play a key role in negotiating a bloodless German surrender to the FFI (resistance). In a sense, M. Saint-Pierre had a similar intermediary role to that played by the Bishop of Le Puy-en-Velay in 778 AD. Both of them were involved in a peaceful surrender of Occupying forces at Lourdes.

On 18 August 1944 M. Saint-Pierre was at one of the spa resorts in the mountains, Luz-de-Saint-Sauveur. According to M. Saint-Pierre's written account negotiations about a possible German surrender began late in the evening of 18 August. At that time a German emissary, Inspector Schoeffel (a-d-c for Zollkommisar Blanck), and an interpreter (Herr Janous) arrived to meet with M. Saint-Pierre and discuss a possible surrender. These negotiations went through the early hours of the morning.

According to M. Saint-Pierre's written statement it was he who first suggested to the Germans that they could initially be interned in hotels designated by the Germans and that they should hand over their weapons. If the Germans did this the Sub-Prefect gave his word that, as prisoners, the Germans would be treated as regular prisoners of war. Early in the morning of 19 August, the Sub-Prefect met with M. Lemettre (Mayor of Argelès), M. Marque (Special delegation of Pierrefitte), M. Rousset Bert (one of the local Resistance leaders) and some others to discuss what would happen.

Later that morning, M. Jean Senmartin (son-in-law of the owners of the Hôtel Beauséjour, Lourdes) and Captain Leon (Honoré Auzon) of the FFI arrived from Lourdes in a car to see the Sub-Prefect. The French forces at Lourdes had delivered an ultimatum to Commandant Kulitszcher. M. Saint-Martin then returned to Lourdes with M. Senmartin and Captain Leon to finalise the terms of surrender.

Thus, in the early afternoon of 19 August 1944 four signatories affixed their names at the bottom of the document agreeing to the surrender of the German garrison of Lourdes. This is a translation of that document:

"On 19 August 1944, at the Hotel Beauséjour, Lourdes, Lieutenant-Colonel Martial under the General Direction of the Special Services Army Staff presented his credentials to Commandant Kulitszcher, German commander of the locality who agreed to disarm and surrender his troops to the French authorities in accordance with the rules of war.

The ultimatum had been issued to them at 22.00 h on 18 August by Captain Leon, Head of the Lourdes Sector of the FFI and confirmed at 10.00 h on 19 August. Having been in touch with the German Army commander at Tarbes, the same officer made contact at 11.00 h. At 13.00 h hours, the German commander captain asked the officer to see M. Saint-Pierre, the Sub-Prefect who had been negotiating the surrender with the German officers of Argelès during the night.

The nine officers will be interned in a hotel to be designated by them. They will hand over their weapons to an officer of the FFI who will prepare an inventory. The 340 men will be interned as regular prisoners and an inventory will be made of the weapons that belonged to them.''

The signatories to this document were:

M. Saint-Pierre (Sub-Prefect, Argelès-Gazost district)
Lt. Colonel Martial, D.G.S.S.
Captain Leon (Honoré Auzon), FFI

A few days after the German surrender M. Saint-Pierre, the Sub-Prefect for the district made a written record of what took place during the negotiations. The record survives in the archives of the prefecture, and at the Resistance and Deportation Museum in Tarbes. This is how the Sub-Prefect summarised the surrender of the German Occupiers:

« . Ainsi, sans un mort, sans un blessé, sans même un coup de feu, a cessé l'occupation de l'arrondissement dont l'administration m'avait été confiée»

& quot. Thus, without a death, without anyone wounded, without even one shot being fired, the Occupation ended in the administrative district which had been entrusted to me."

Heigerugsrat Kulitszcher was commanding the German frontier troops of two departments: the High Pyrenees and the Low Pyrenees. He was the highest ranking German officer remaining in the Lourdes area.

The true identity of Lieutenant-Colonel "Martial" was M. Tessier d'Orfeuil. Commander Richon, otherwise known as "Jeannot", was the third of the main French resistance leaders assisting with the formal signing of the German surrender. Many of the French Resistance leaders adopted a different name to safeguard against possible reprisals being taken out on their families. Satisfied at their 'victory' - achieved without bloodshed - the FFI leaders could be content with their efforts.

The 9 German officers told the Sub-Prefect they wanted to be escorted to a hotel at Argelès. Consequently, the German officers were taken there to be interned. The 340 or so other ranks of the German army and administration that had gathered together at Lourdes were also transported out of the town and initially interned at Pierrefitte-Nestalas.

It will be remembered that the German forces had agreed their weapons would be handed over to the FFI at the time of their surrender, and an inventory made. Up to this time the FFI had been supplied with arms by parachute drops and other means. These weapons obtained from the German forces made a significant increase to the FFI armoury in the High Pyrenees. A short time afterwards many of the FFI of the Soulé column that obtained the German weapons volunteered for the 1st battalion of the Bigorre Regiment of the French Army. Captain of the 'Bigorre' Battalion after the Liberation was Captain Jean Richon ('Jeannot').

As they were now part of the regular army the 'Bigorre' soldiers fought the Germans in the closing months of the war. The German weapons captured at the time of the Liberation of Lourdes became a significant part of the Bigorre battalion’s armoury. On 25 September 1946 General Charles De Gaulle announced that Captain Jean Richon, otherwise known as 'Jeannot', was to be nominated as a member of the Legion of Honour (i.e. the 'Légion d'honneur').

The citation referred to his leadership and achievements in the wartime Resistance, as well as his achievements commanding the 'Bigorre' battalion. In particular, the 'Légion d'honneur' citation referred to the 'Royan Pocket' battle of 14, 15 and 16 April 1945 in which 'Jeannot' and the 'Bigorre' battalion had played a key role. After the Germans evacuated most of France some garrison 'pockets' remained until the final days of the war. Royan, in the Charente-Maritime department on the Gironde estuary of S.W. France was one of these German 'pockets'.
-----------------------------

(10) Jubilation at another Lourdes 'miracle'

Lt.-Col "Martial" and Sub-Prefect Saint-Pierre still had a concern about possible reprisals from the still-significant German garrisons within striking distance of Lourdes, such as at Tarbes, Pau, Orthez, Pau, Bayonne and Toulouse. They issued a poster which was posted around town by mid-afternoon on 19 August. This announced the surrender of the local German Occupiers, but also called for 'absolute discipline' among the civil population. In particular, they formally declared a ban on public gatherings on the streets, the closing of cafés and a curfew until 10 o'clock at night.

No doubt the 'new' authorities in Lourdes had good reasons for this 'order' but the posters did not stay in position for very long! They were torn down. The townsfolk and refugees took to the streets to acclaim their liberators. Unlike as often happened during the German Occupation the authorities took no action against those ignoring an official order. This was not going to be a day for staying indoors and being fearful. There had been enough of those sorts of days over the previous four years. This was the day of days to be out celebrating on the streets! It was a significant day in the history of Lourdes and on a par with the surrender of the Moorish garrison under Mirat to Charlemagne's forces in 778 AD.

Some three months after the Liberation, a pamphlet was published in the High Pyrenees 'The Liberation of the Pyrenees and the South West'. This collection of stories about the Liberation had been prepared by M. André Messager. Among the stories featured was one entitled 'The German surrender of Lourdes'. The French Resistance who had been at Lourdes on 18 / 19 August and knew the true course of events found M. Messager's miraculous account of the events somewhat amusing! Yet, the strength of the written word is such that this is the version that has entered into popular belief.

In a book of his wartime experiences written in 2002, M. Pierre Fauthoux, a voluntary combatant in the Resistance and one of the 'Jeannot' group that took part in the Liberation of Lourdes, wrote about this popular but 'mythical' account by André Messager:

"Upon reading its contents, one can only marvel at the performance of the two negotiators cited, Captain 'Auzon' and Jean Senmartin, son-in-law of the owners of the Hotel Beauséjour. In two hours, almost without weapons or troops, they brought 340 heavily armed German soldiers to their knees!

It is true, let us not forget that the city is Marian, from time to time, subject to miraculous events. But miracle or not, this is the account that later reference books mention about this event. Thus, Jacques Longué's 'Chronicle in Bigorre' was inspired by this story, as are other journalists who are consistently rehashing this version, with only a few adjustments with the passage of time. It has been recounted so much so that over the years, that this version seems to have become historical truth . & quot

Source: Fauthoux (2002), pp. 50-51

As can be seen from this example, sometimes 'myths' can become irrefutable historical 'truths'!
---------------------------

By 20 August 1944, the whole of the High Pyrenees department has been liberated. The cost in life in 1944 was relatively light. But there had been a price to pay between 1942 and 1944. Post-war research estimates that between July 1942 and August 1944 guerrilla actions undertaken by the Resistance in this department was at the cost in life of 205 resistance fighters. In addition there were 527 civilians interned and deported either for acts of resistance, their political opinions or for being Jews. In the last three months of the Occupation the German reprisals on the civilian population in the High Pyrenees accounted for 78 dead and 50 wounded.

In the years after the war many tributes were paid to those who helped the Jews and those on the run from the Gestapo or actively participated in the Resistance. For example, many street signs in the towns and villages were named after some of these people, or memorials erected at the scene of where fighting or particular events took place.

Maurice Trélut, the Mayor of Tarbes who made the ultimate sacrifice for his wartime actions aiding the Jewish refugees, was declared 'Righteous among the Nations'. He is honoured on the 'Wall of Honour' at the Yad Vashem Holocaust Memorial in Jerusalem. Maurice Trélut is also remembered in his own region. The main sports stadium of Tarbes is named in honour of Maurice Trélut. Another of those listed as 'Righteous among the Nations' at Yad Vashem is Mgr. Pierre-Marie Théas. Monsignor Théas was Bishop of Montauban (1940 - 1947) and Bishop of Tarbes & Lourdes (1947 - 1970).

Outside the Hotel Beauséjour at Lourdes, is a commemorative tablet with the following inscription:

'Ici le 19 août 1944
Les troupes allemandes de la région de Lourdes se sont rendues, sans condition, aux Forces Françaises de l'intérieur, commandées par le Capitaine Auzon'.

"Here on 19 August 1944 the German forces in the Lourdes region unconditionally surrendered to the French Forces of the Interior (FFI), commanded by Captain Auzon".

Many hundreds of thousands of tourists and pilgrims must pass by this tablet each year without actually reading it or know what it represents. Yet, this was the place that the German Commander of the Lourdes garrison surrendered to the French forces and avoided wholesale destruction and bloodshed in the town. For this reason, it is one of the most important reminders of the long history of Lourdes - even if relatively few people are aware of its existence.
------------------

(12) Acknowledgements & further reading

1. Resistance and Deportation Museum & Archives,
Tarbes (Hautes-Pyrénées département), France

2. The Castle Fort and its Pyrenean museum
25, rue du Fort
65100 LOURDES

3. The Reception staff,
Hôtel Beauséjour,
65100 LOURDES
----------------------

Further reading (in French):

1. Fauthoux, Pierre (2002),
"L'itinéraire d'un jeune résistant de BIGORRE,
D'un maquis pyrénéen au front de l'Atlantique",
ANACR, Tarbes.

2. Saint-Pierre, M. (1944)
"Reddition des garnisons Allemandes de Lourdes et Argelès:
Déposition du Sous-Préfet Saint-Pierre au Capitaine de Clarens"
(Resistance and Deportation Museum Archives, Tarbes, France)
**************


Bypaths of Kansas History - August 1944

A BLENDED WHISKY

Z Kansas Free State, Lawrence, April 7, 1855.

An Indian had gone to Westport [now a part of Kansas City, Mo.] one cold winter's day, and got very drunk. On his way home, he became completely overcome, laid down, and was frozen to death. His tribe was at that time much disposed to imitate the habits of white men, and accordingly held an inquest over the dead body. After a long pow-wow, they finally agreed to the verdict, that the deceased came to his death "by mixing too much water in his whisky, which had frozen in him and killed him!"

"TRAILER HOUSES" of 1859 CAMP-WAGONS FOR HOUSES

From the Emporia Zprávy, October 22, 1859.

We have before referred to the limited amount of surplus room which our building capacities at present afford, and the fact that immigrants were still pouring in upon us. The past week has added several more families, who, being determined to remain, have taken to camp life until they can either build or find room. We admire their courage. If some others who have come here and gone away for this reason had possessed such resolution, they would not now have cause for regret.

From the Leavenworth Evening Bulletin (D. R. Anthony, publisher), May 23, 1865.

This morning, C. R. Morehead & Co. were arrested and brought before the recorder for a violation of the Sunday laws, in permitting trains to be loaded from their warehouse on Sunday. The goods did not belong to them, but were left on storage by a Mexican trader. The mayor was applied to, and gave written permission to the Mexicans to load the teams, and also "ordered the policemen not to interfere, or to arrest the parties." The city attorney refused to prosecute the case, and moved that a nolle pros. be returned, which was granted by the court.

We do not find fault with this course, only in this: it is making fish of one and flesh of another. The German is hauled up for practising an innocent game on Sunday, roundly fined, and threatened with an iron jacket, if he dare drink his glass of lager or pitch a game of quoits on Sunday.

We were hauled up before his Honor, charged with carrying concealed weapons. We proved that we had a permit from the acting mayor, and that it was custom, usage, and in accordance with the charter. A fine of ten dollars was imposed. The city attorney did not move a nolle pros. in our case.

O ye gods, and the good people of Leavenworth! look out for these men "who strain at a gnat and swallow a camel."

Kansas History: Journal of the Central Plains

Nejnovější stipendium o historii Kansasu, vydávané čtvrtletně od roku 1978 Kansasskou historickou nadací.


August 1944: Liberation of Paris in Images

Middle of August 1944 witnessed an uprising in Paris. By the 25th, the city was liberated, and the celebration followed. These images record the history of the last few days leading to the liberation and then onto the celebrations.

August 1944: Troops of the 2nd Armored Division en route to Paris, August 1944. Credit: ECPAD.

August 23, 1944: Insurrection of Paris, set to join the Resistance, to liberate the capital. Here they erect barricades. Credit: ECPAD.

August 26, 1944: Troops from the 2nd Armored Division parade in a liberated Paris. They pass in front of City Hall. Credit: ECPAD.

August 1944: “Kiss the Winners”. Credit: ECPAD.

August 1944: General Leclerc, commander of the 2nd Armored Division, pushed the German General von Choltitz in his scout car, to take him to the police station in the Montparnasse train station, so that he signed the act of surrender. Credit: ECPAD.

August 1944: The arrest of German troops by the population of Paris and the resistance during the uprising in the city of Paris. They were taken to police headquarters. Credit: ECPAD.

August 26, 1944: High ranking German officers seized by Free French troops which liberated their country’s capital are lodged in the hotel Majestic, headquarters for the Wehrmacht in the days of the Nazi occupation. Paris, France. Credit: National Archives.

August 26, 1944: Crowds of Parisians celebrating the entry of Allied troops into Paris scatter for cover as a sniper fires from a building on the place De La Concorde. Although the Germans surrendered the city, small bands of snipers still remained. Credit: National Archives.

August 29, 1944: Parisians line the Champ Elysees to cheer the massed infantry units of the American army as they march in review towards the Arc de Triomphe, celebrating the liberation of the capital of France from Nazi occupation. Credit: National Archives.

August 1944: U.S. Tank in Paris. Credit: National Archives.

Crowds of French patriots line the Champs Elysees to view Allied tanks and half tracks pass through the Arc du Triomphe, after Paris was liberated on August 25, 1944. Credit: Library of Congress.

August 29, 1944: American troops of the 28th Infantry Division march down the Champs Elysees, Paris, in the `Victory’ Parade.” Credit: National Archives.

Soldiers of the 4th U.S. Infantry Division look at the Eiffel Tower in Paris, after the French capital had been liberated on August 25, 1944. Credit: John Downey, National Archives.

CALLIE OETTINGER was Command Posts’ first managing editor. Her interest in military history, policy and fiction took root when she was a kid, traveling and living the life of an Army Brat, and continues today.


August 3, 1944

American Jewish journalist Ruth Gruber arrives in New York harbor with 984 refugees from Nazi-occupied Europe, which concluded her secret mission to escort the refugees from Italy to America.

Ruth Gruber was an American journalist, photographer, writer, humanitarian, and a United States government official. At age twenty, she was the youngest Ph.D. in the world.

  • Ruth Gruber | Photojournalist International Center of Photography: https://www.icp.org/exhibitions/ruth-gruber-photojournalist
  • Ruth Gruber | Jewish Women’s Archive: https://jwa.org/encyclopedia/article/gruber-ruth
  • Ruth Gruber | Amazon: https://www.amazon.com/Ruth-Gruber/e/B001H6QHIA
  • Ruth Gruber | Quotes: https://www.azquotes.com/quote/820126
  • Ruth Gruber – The Movie | Real Inheritance Films and Vitagraph: http://www.aheadoftimethemovie.com
  • “Ruth Gruber finds haven for 1,000 Holocaust Refugees” | Jewish Women’s Archive: https://jwa.org/thisweek/aug/03/1944/ruth-gruber
  • “Women of Photos and Firsts, Ruth Gruber at 100” | NPR: https://www.npr.org/sections/pictureshow/2011/10/15/141325143/a-woman-of-photos-and-firsts-ruth-gruber-at-100

Link to Photo Credit: Edith Gruber

Zřeknutí se odpovědnosti: Tento obsah připravila autorka na základě svých osobních schopností. Názory a názory vyjádřené v tomto článku jsou názory autora a nemusí nutně odrážet oficiální politiku, názor nebo postavení jejich zaměstnavatele.


Podívejte se na video: 20. srpna 2021